Skřítci, elfové a výtrysky: Bouřkové přízraky pod hranicí ionosféry a druhá výprava za vůní lanýžů

V úvodním přehledu zajímavostí budeme spolu s vědci a ochránci přírody pátrat po novoguinejské paježuře Attenboroughově, kterou zatím živou v přírodě nikdo neviděl, a také po kočce divoké, která možná žije v Národním parku České Švýcarsko, jak o tom svědčí záznamy z fotopastí; povíme si něco málo o rizicích pro člověka i přírodu, spjatých s chovem oblíbených obřích plžů oblovek čili achatin, představíme největší poklad, nalezený kdy v Říčanech u Prahy, a nakonec si povíme o uniklé brašně s nářadím, která krouží na zemské orbitě pár minut před Mezinárodní vesmírnou stanicí.

Bouřkové přízraky pod hranicí ionosféry

Bouře nad lesem|foto:Shutterstock

Bouřka je běžný meteorologický jev, který každý zná. Všichni jste už viděli nějaké ty blesky a máte alespoň chabou představu o tom, co jsou vlastně zač. Většina z nás je schopná poznat typický bouřkový oblak, i když pravděpodobně ne všichni mají jasno v tom, co se v oblaku děje, když se blýská. Úplně přesně to nevědí ani fyzikové a meteorologové, tak vás to nemusí moc trápit. Právě tak se nemusíte mrzet, pokud jste ještě neslyšeli o elektrických výbojích, jejichž doménou je oblast mezi horní hranou bouřkových mraků a zemskou ionosférou. I vědci začali tyto nadoblačné jevy zkoumat teprve nedávno. Podle jejich vzhledu i dalších vlastností je přezdili na skřítky, elfy, duchy, trolly, gnómy, modré nebo obří výtrysky. Budí spoustu otázek: Jak vznikají? Souvisí nějak s obyčejnými blesky? Jsou vzácné nebo patří ke každé pořádné bouři?

Blesky|foto:Shutterstock

Než svůj pohled upřeme nad oblaka, budeme se chvíli věnovat obyčejným bleskům. Jak už jsme řekli, vědci dodnes přesně nevědí, proč tyto vysoce energetické elektrické výboje v oblacích vznikají. Proč se za bouřky blýská? O tom hovoří Ivana Kolmašová, vědecká pracovnice Ústavu fyziky atmosféry Akademie věd České republiky. Kdy byly poprvé pozorovány nadoblačné blesky a další podobné jevy a byl jejich objev pro vědce velkým překvapením? Z čeho vycházejí jejich „pohádkové“ názvy? Které z nadoblačných jevů jsou nejčastější? Jak vznikají, v jaké výšce a souvisí nějak s obyčejnými blesky?

Za vůní lanýžů, 2. část

Lanýž (ilustrační foto)|foto:Pixabay, Licence Pixabay

Lanýže patří k nejvíce ceněným houbám na světě, především kvůli zájmu, který o ně projevují milovníci dobré kuchyně. Chuť, a ještě daleko více vůně lanýžů je silná, zcela specifická a nic ji nemůže nahradit. Najít je v přírodě přitom není nic snadného – plodnice lanýžů se až na výjimky tvoří pod zemí a člověk nemá tak vytříbený čich, aby je odhalil. K hledání se používají speciálně vycvičení psi, anebo čuníci. Lanýžů je mnoho druhů, z kulinářského hlediska jsou významné tři – černý lanýž périgordský, lanýž letní burgundský a nejdražší bílý (ve skutečnosti však spíše okrový) lanýž piemontský. O tom všem jsme si povídali v minulém pořadu.

Bílé a černé lanýže|foto:Tea Veseláková, Český rozhlas

Lanýže rostou především ve Středomoří nebo na Balkáně, ale vhodné podmínky pro ně mohou být i ve střední Evropě. Líbí se jim dubové lesy a vápnitá půda. Lanýže se dají pěstovat v lesících či sadech se stromy naočkovanými houbou, kterým se říká lanýžárny. O výskytu lanýžů v České republice a pokusech o jejich pěstování hovoří opět mikrobiolog Milan Gryndler z Přírodovědecké fakulty Univerzity Jana Evangelisty Purkyně v Ústí nad Labem a společnosti Český lanýž servis.