Sjezdovka na Meziboří
Teď by měli zpozornět všichni lyžaři. Každý týden navštívíme některé z lyžařských center u nás na severu Čech, představíme vám ho a prozradíme, co vás tam čeká nového, popřípadě jak se změnily ceny a další podrobnosti. Tentokrát se vypravíme na sjezdovku Meziboří, kterou najdete kousek od Litvínova na Mostecku.
Cestu na Mezibořskou sjezdovku najdete snadno. Stačí vyrazit z Litvínova směrem na Meziboří a jet pořád do kopce. Na konci města, nad sportovní halou a atletickým stadionem zaparkujete a jste tam.
Sjezdovka je dlouhá 537 metrů s převýšením 135 metrů. Vlek typu Tatrapoma převeze během hodiny přes čtyři sta lidí. I tady pro lyžníky chystají na letošní sezónu několik novinek, na co se můžeme těšit, to prozradila správkyně celého areálu Jana Panochová. „Máme připravenou školičku pro děti, díky městu tu máme pergolu, kde jsou přistaveny nové toalety... Obtížnost sjezdovky je v horní části červená, v dolní modrá – takže i pro začínající lyžaře. Nabízíme zdarma parkoviště těsně u sjezdovky – jeho kapacita je kolem šedesáti míst, takže ne vždy je místo.“ upozorňuje Jana Panochová a dodává: „Máme občerstvení přímo na sjezdovce a od pěti do osmi hodin máme noční lyžování... Máme taky zasněžování, jakmile začne mrznout, zasněžujeme.“
Ceny se pro nadcházející lyžařskou sezónu na Mezibořské sjezdovce nemění. Nejdražší je samozřejmě jedna jízdenka, ta přijde na dvacet korun. Za tři ta korun už ale máte třicet jízd, tedy jednu jízdu za desetikorunu. Jednotlivé jízdné se vyplatí, když se sjezdovka zaplní. Zbylé jízdenky můžete využít jiný den. Naopak pokud sem přijdete a na vleku stojí jen pár lidí,určitě si kupte časovou jízdenku.
Připočítat k ceně časové jízdenky ale ještě musíte stokorunu - jako vratnou zálohu za čipovou kartu. Sjezdovku na Meziboří provozuje Tělovýchovná jednota Baník. Část peněz z jízdného jde tedy hlavně na mládež.
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí
Karin Lednická, spisovatelka
Šikmý kostel 3
Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.
