Shovívavá vrchnost a neukáznění poddaní?

To byla výpověď Kateřiny Bejšové, svedené mladým mužem, který této slečně sliboval manželství, ale slib nenaplnil – a tak jejich případ skončil u soudu. Jsme někdy na přelomu 17. a18. století a vrchnost má spoustu starostí s chováním poddaných. Skončila třicetiletá válka, proběhlo několik morových epidemií, a mnohé vesnice se jen pomalu vzpamatovávají z té dlouholeté hrůzy. Mravy povolily a protože řada lidí nemá, jak by ekonomicky zajistili rodinu, množí se případy mimomanželského sexu, nemanželských dětí a nebo dokonce i nevěr. Přijde vám to jako legrace? Dnešním pohledem možná ano, ale tehdy to bylo docela vážné. Jak hodně, to si můžete přečíst v mimořádně povedené knížce mladého historika a archiváře Pavla Matlase. Jmenuje se Shovívavá vrchnost a neukáznění poddaní? a vyšla v pražském nakladatelství Argo. Autor si dal tu práci a prostudoval neskutečné množství soudních spisů, aby zjistil, jak se soudy v minulosti stavěly právě k předmanželskému pohlavnímu styku, k cizoložství nebo smilstvu. Na mnoha příkladech ukazuje, jak rozdílně byly jednotlivé případy posuzovány. Stav tehdejší společnosti si dneska jen těžko představíme a asi nedokážeme posoudit, v jak složité situaci byli například rychtáři, na které shora tlačila vrchnost, prosazující morální zásady, zatímco prostý lid uvažoval a především konal po svém. Nakonec tresty, jakkoli za některé z uvedených skutků hrozil i trest smrti, byly často jen symbolické. Může se to zdát úsměvné, ale důvody byly ryze ekonomické: majitelé panství potřebovali především fungující statky a jakémukoli úbytku pracovní síly v podobě poddaných odsouzených k smrti se snažila vrchnost vyhnout. A tak nejčastějšími tresty byly různé pokusy o smír, pokuty, nařízené sňatky, v krajním případě nucené práce. Jen když se nezastavila práce na polích. Pavel Matlas ve své knížce Shovívavá vrchnost a neukáznění poddaní? otevírá i mnohá další témata, z nichž zmíním především úsměvné popisy toho, jak byli voleni rychtáři, případně jak se hospodští snažili zbavit svých hospod, protože – věřte nebo ne – v době, o které se bavíme, byla hostinská živnost spíš pro zlost, než pro radost. Knížka je opatřena řadou poznámek a každému, kdo chce poznat každodennost života našich předků, ji mohu vřele doporučit.