Saola nepoznaná, mizející

Saoly patří do čeledi turovitých. Jejich domovem jsou deštné pralesy Annamitského pohoří na hranicích Vietnamu a Laosu, špatně přístupné a málo probádané. I proto byla saola, nezanedbatelné zvíře o velikosti srny, objevena teprve nedávno – v době, kdy už se říkalo, že objev nějakého dosud neznámého velkého savce je prakticky vyloučen. Až přišel 21. květen roku 1992.
Ten den navštívila čtveřice vietnamských biologů horskou vesničku Kin Quang ve středním Vietnamu, kde v domě jednoho z lovců objevila pár tmavých, půl metru dlouhých, hladkých a špičatých rohů, které nepatřily žádnému známému zvířeti. Ještě v témže roce se podařilo získat další rohy a jednu kompletní kůži; o rok později zjistili vědci i domorodé jméno zvířete. Sao La znamená česky „přadeno“ nebo „vřeteno“. Název byl odvozen z tvaru saolích rohů.
Na jaře roku 1993 se zoologům dostala do rukou první živá saola. Vesničané z osady Khe Tre chytili asi pětiměsíční mládě. Bylo převezeno do Hanoje, kde žilo dva měsíce na zahradě Lesnického ústavu, než uhynulo. 3. června 1993 vyšel v časopise Nature článek, přinášející oznámení o objevu nového živočišného druhu a jeho popis. Autoři plánovali velký terénní výzkum saol, ale zdá se, že neuspěli. Živou saolu ve volné přírodě viděl do dnešních dnů z vědců jen málokdo.

Saola je přitom opravdu velká, v kohoutku má přes 80 centimetrů a v dospělosti váží až devadesát kilogramů. Tmavě hnědou srst zdobí černý pruh podél zad a bílé skvrny a pruhy na nohou a hlavě. Podle lovců z Annamit je saola samotář, jen výjimečně se sdružuje do skupinek. Obývá hustě zarostlé svahy a údolí horských potoků.
V roce 1994 byla chycena další dvě mláďata, která opět brzy pošla. Nezdařily se ani další pokusy o odchyt, takže je nakonec vietnamská vláda zakázala. V lednu roku 1996 se americká badatelka Nancy Ruggeriová, která studovala chování gibbonů v laoských pralesích, stala prvním vědcem, který spatřil živou dospělou saolu – ve zvěřinci jednoho z místních pohlavárů. Bohužel, i tato saola brzy uhynula. A to je špatné znamení. Pomoci saolám bude velmi těžké, když tak špatně snášejí pobyt v zajetí. Saoly se přitom dodnes loví – pro maso i žádané trofeje. Kolik saol žije ve volné přírodě není známo. Odhady ze sklonku roku 2006 hovoří zhruba o dvou stovkách jedinců. Pokud je to pravda, pak saolám, o kterých přitom skoro nic nevíme, nejspíš není pomoci.

Zdroje:
Zpráva DPA/TASR ze dne 17.9.2010
Jan Hošek: Saola aneb Největší zoologické objevy posledních let. Praha: Scientia 2007, s. 14-18, 34-35.

Saola na snímku automatické kamery|foto: GNU General Public License, verze 1.2, Silviculture

Vysíláno v Planetáriu č. 39/2010, 25. září - 1. října.