Rekonstrukce: Nový život pravěku

13. září 2009

Paleontologové zkoumají minulost naší planety skrze fosilní pozůstatky vymřelého života. Archeologové se věnují stopě, kterou v ní zanechali lidé. Z pilné práce badatelů však může zbýt jen pouhá teorie na papíře, když ji nedoprovodí rekonstrukce - říká ilustrátor a malíř pravěku, jehož obrázky možná znáte, ale nevíte o tom. Libor Balák.

Obrazové rekonstrukce především světa pravěkých lidí od výtvarníka Libora Baláka můžete najít v knihách, učebnicích, muzejních expozicích a také na internetu, v obrazové galerii Antropark na stránkách oddělení pro paleolit a paleoetnologii Archeologického ústavu Akademie věd České republiky v Brně. Rozhovor, který jsme spolu nedávno vedli, se pochopitelně točil hlavně kolem těchto rekonstrukcí. Začali jsme od Adama...

Od kdy se rekonstrukcemi pravěku zabýváte a jak jste se k pravěku vůbec dostal?

Libor Balák: Pravěk už od nějakých 14 - 16 let. Mě to vždycky bavilo a snažil jsem se, abych se tomu mohl věnovat co nejblíže profesně, tak jsem po umělecké průmyslovce šel pracovat do muzea na paleontologii. Samozřejmě, tehdy byl fascinující Zdeněk Burian a velice záhy, když jsem byl ve třetím ročníku na střední škole, tak jsem docházel za jedním paleobotanikem, Antonínem Hluštíkem, který byl takovým teoretikem rekonstrukcí. Ten se snažil najít pro mně můj vlastní styl vyjadřování, můj vlastní styl přístupu, který byl už potom naprosto odlišný od Zdeňka Buriana.

Jaký je podle vás hlavní smysl podobných rekonstrukcí - obrázků, které se nějakým způsobem snaží zobrazit věci, jevy nebo děje, které jsou pryč, a to co nejvěrněji?

Libor Balák:...že dají smysl archeologii, paleontologii a dalším oborům, které snáší výsledky své práce, jako kdyby se chystal start nějaké rakety do vesmíru, přitáhlo se tam palivo a vynikající elektronika, ale neletělo se. Když nebudou rekonstrukce, tak laik nebude vůbec vědět, na co dává peníze. Archeolog to "zblajzne", studenti jsou vyzkoušeni z teorie, ale zůstane to na papíru - a papír má od představy a od skutečného předání informace laikovi i odborníkovi hodně daleko. Takže takové jakési završení práce badatelů a ostatních.

Jak velký zájem je o podobné rekonstrukce mezi odborníky nebo i obecně?

Libor Balák: Když jsem chodil jako kluk do školy každý den kolem Moravského zemského muzea, tak jsem si říkal: Tam sedí ti specialisti, kteří se věnují pravěku a rekonstrukcím a přemýšlí, jak ten pravěký člověk tam a tam vypadal, jak to a to používal. No a potom, když jsem do toho muzea zašel, tak jsem zjistil, že na těch pracovištích žádní takoví lidé nejsou a těm rekonstrukcím se nikdo profesionálně a systematicky nevěnuje. Každý z těch lidí, kteří se věnují rekonstrukcím, začíná znovu a znovu, čili se tam objevují pořád počáteční chyby. Má snaha je, aby vzniklo nějaké pracovišťátko nebo nějaký systém práce, který by zaručoval kontinuitu. Já nedělám nic světoborného, já v podstatě navazuji u těch našich legendárních lovců mamutů na práci francouzského výtvarníka Forestiera, na Karla Absolona z roku 1925, a teď, když dělám starší paleolit, tak zase navazuji na práci ze sedmdesátých a padesátých let, takže to není systematické. Potom to stojí daleko víc námahy a ty rekonstrukce neodpovídají možnostem 21. století. Je potřeba zpracovávat teprve nálezy z 20. až 50. let. Takřka nic není hotového.

Velká hrobka pro druhotný pohřeb v Předmostí u Přerova, kde nalezl na konci 19. století Karel Maška ostatky devatenácti gravettienských lidí, staré přibližně 20 - 30 tisíc let.

Máte přehled o tom, kolik lidí se v současnosti u nás rekonstrukcemi zabývá? Jak je ta situace ve srovnání se světem?

Libor Balák: Tam je to propojené s penězi. Dříve, když byly rekonstrukce propojené s ilustracemi a ilustrátorská práce byla dobře placená, tak se samozřejmě těch rekonstrukcí dělalo víc. Teď se dělají rekonstrukce pro expoziční účely, ale to už je pozdě. Když třeba řeknou "za půl roku vystavujeme, potřebujeme namalovat obrázky" a přitom není hotový základní výzkum, nebylo nikdy nic zpracovaného a dohánět pozpátku 30 - 40 let není možné, tak to v těch muzeích končí tím, že se přemalovávají staré obrázky. Proto jsme se za sto let nedostali prakticky nikam. A u těch výtvarníků, kteří se věnují rekonstrukcím, je zase problém, že to nedělají proto, že by je to samo bavilo, že by to byl aspoň jejich svět. Tam není systematika, tam se pracuje jenom v momentě, kdy přijdou peníze. To je docela smutné.

Když to tedy zobecníme - lidé, kteří by mohli dělat rekonstrukce sice jsou, ale jejich práce není systematická, spíš jenom nárazová?

Libor Balák:...a potom chybí to propojení. Když už je tam ilustrátor, výtvarník, což je pěkné, tak ještě není záruka, že je to člověk, který se vyzná v paleoetnologii.

Etnologie je věda, která se zabývá srovnávacím studiem kultur a společností; někdy se jí také říká kulturní a sociální antropologie. Předpona paleo- pochází z řečtiny a označuje věci staré, historické a dávno minulé. Paleoetnologové se tedy věnují srovnávacímu výzkumu pravěkých kultur. Není to nic jednoduchého a jednoduchá proto není ani tvorba obrazových rekonstrukcí pravěku, které se o zjištění paleoetnologů podstatnou měrou opírají. Vraťme se ale k našemu rozhovoru s výtvarníkem Liborem Balákem. Jaká témata jsou mu osobně nejbližší?

Libor Balák: Jak už jsem říkal, vyrostl jsem na Burianovi, takže to jsou ta romantická témata, ale na druhé straně mně je líto práce, která by se odvedla a byla by příliš fantazijní. Mně je líto těch fantastických archeologických nálezů co existují, takže se věnuji věcem, které napovídají co nejvíc informací o dávných etnikách, přestože jsou třeba z malé vesničky, z nějakého státu, který není populární nebo je mimo trasy, z lokality, která není v tradicích archeologie, ale přitom má ten nález obrovskou informační hodnotu. Je to spousta mravenčí práce, kdy se lepí jeden nález vedle druhého a říkám si, že třeba po letech, až se tyhle věci dají dohromady, teprve vznikne nějaká větší rekonstrukce. To je třeba případ jednoho gravettienského tábora lovců mamutů, který jsem až po letech smontoval, udělal a samozřejmě rychle zastarává. Tak, jak jsem kdysi volal: "Burian zastarává, dejte mi to, já to budu malovat," tak dneska volám: "Balák zastarává, dejte mi to, budu dělat nové obrázky!"

K jakým účelům se ty rekonstrukce především vytvářejí? Je to vždycky pro nějakou konkrétní příležitost?

Libor Balák: Je to politická záležitost. Za dob socialismu se prezentovala evoluce, čili se tam jednalo o šíření světového vědeckého názoru. Na západě se samozřejmě jednalo spíš o tu místní politiku, to znamená prezentovat naleziště, místo, lokalitu, město - tam se jednalo o muzeum. Městské muzeum prezentuje, objedná a jak jsem říkal, lidé tam chtějí něco vidět, nějaké ty rekonstrukce, ale je otázka, jestli to jsou skutečně rekonstrukce, jestli to nejsou jen výtvarná díla "na téma". Rekonstrukce se obcházejí prací výtvarníků, kteří skutečně vytváří abstraktní díla na téma pravěku. To je běžné teď v západní Evropě i u nás, i v té knižní podobě. Spousta rekonstrukcí, když se objeví, vznikne spíš pro ty expozice, protože tam je dneska šance zaplatit. Z expozic se to prostě hodí do katalogů a do publikací a knížek, a teprve pak se třeba ty rekonstrukce dostanou do odbornějších materiálů. Tam by to nikdo nezaplatil, pro odborníky rekonstrukce nevznikají.

Bilzingsleben ve středním Německu před 350 tisíci roky.

Máte čas i na nějakou svoji volnou tvorbu? A pokud ji děláte, je také tématicky zaměřena na pravěk?

Libor Balák: Nedělám žádnou volnou tvorbu, už jsem se toho vzdal. Antropark je tak složitý projekt, že zabírá veškerý možný čas, protože když se otevřel paleolit, tak se musely otevřít i takové kultury, jako jsou Keltové a lidé z neolitu a eneolitu, takže toho přibývá. U toho jsou jazykové mutace a obrazy se musí renovovat, spravovat, aktualizovat, upravovat; na druhé straně se musejí vytvářet nové, u toho se musí předělávat texty, takže je to takový nekončený kruh, který teprve vzniká. To je práce pro celý ústav, ne pro jednoho člověka samozřejmě.

Jak vlastně taková práce na umělecké rekonstrukci vypadá? Určitě jí předchází nějaká porada s odborníky a také asi vycházíte z konkrétních situací, z pramenů a odborné literatury?

Libor Balák: Archeolog, když něco vykope a zpracuje, tak záleží na úrovni toho zpracování, kolik fotografií nafotí, kolik udělá profilů, náčrtů, jak se zakonzervuje to, co z té země dostane, jak ty věci interpretuje. Takže já se musím dostat k nálezovým zprávám a tam zjišťuji, jestli to vůbec je vhodné pro rekonstrukce. Archeologie pro lidi vypadá skvěle, je to velmi romantická věc, ale kope se v zimě, v létě, v hrozných podmínkách a to, co by člověk mohl udělat, je často velmi nereálné. U některých lokalit, přestože jsou třeba skvělé a mají tam hezké věci, nejsou ty souvislosti zřejmé, takže jsou ztraceny. Já se musím věnovat materiálu, který je opravdu "nejprůchozejší" a začít pracovat od nejjednoduššího postupně k složitějšímu.

Autor rekonstrukcí světa pravěkých lidí Libor Balák své obrazy maluje akvarelem a dává si na nich opravdu záležet. Malba jednoho z nich mu trvá třeba i půl roku, příprava je mnohdy záležitostí několika let a obnáší celé stohy dokumentace - písemných záznamů a náčrtů. Důkladnost se však vyplácí. Obrázky Libora Baláka přebírají také mnohé instituce v zahraničí, objevují se tam i na výstavách, v publikacích a školních učebnicích. Zájemci na ně narazí nejčastěji právě díky internetovému projektu Antropark, který loni oslavil 10. výročí své existence. Jak vznikl?

Libor Balák vytvořil pro Antropark, obrazovou galerii paleolitu - starší doby kamenné, mnoho působivých obrazových rekonstrukcí a jistě jich ještě řadu vytvoří. Jaké s ním má další plány?

Věřme tomu, že se naplní spíše optimistická varianta a že se Libor Balák bude moci v budoucnu naplno věnovat nejen zahraničním, ale také českým a moravským pravěkým lokalitám. Bylo by škoda, kdyby se úžasné nálezy, které rok co rok tyto lokality přinášejí, nemohly stát objektem zájmu schopných a vzdělaných umělců, autorů kvalifikovaných rekonstrukcí. Aby pro nás pravěk zůstal stále živý, někdo ho musí probudit.

Vysíláno v Planetáriu č. 37/2009, 13. - 19. září 2009.
Přepis: NEWTON Media, a.s. Redakčně upraveno.
Kompletní rozhovor si poslechněte ZDE (15:36).

autoři: frv , Libor Balák
Spustit audio

Více z pořadu

E-shop Českého rozhlasu

Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!

Jan Rosák, moderátor

slovo_nad_zlato.jpg

Slovo nad zlato

Koupit

Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.