Příběhy z kalendáře - Gustav Sýkora

Snad právě u Hynaise získal mimořádný cit pro detail, který později uplatnil při práci na desítkách, snad stovkách portrétů. Ještě před první světovou válkou vystavoval Gustav Sýkora několikrát s takzvanou Jednotou umělců výtvarných v Praze. Nadějný malíř obdržel po konci první světové války, roku 1919, Hlávkovo cestovní stipendium - tedy potřebné peníze pro jakousi cestu po světě „na zkušenou".

Nejdéle zůstal Sýkora v Argentině, kde působil v letech 1922 až 1929. Bylo mu teprve 37 let, když v Buenos Aires uspořádal v září roku 1927 svoji první soubornou výstavu. Ač několik let ve světě, zůstával tehdy ještě Sýkora stále v českém povědomí - právě o této jeho výstavě totiž referovaly nejen argentinské noviny, ale také tisk v tehdejším Československu a dokonce i ve Španělsku.

Kritici tehdy přijali Sýkorovo dílo, jehož podstatnou část tvořily portréty a různé figurální motivy, velmi pochvalně. V časopisech se dokonce objevily i reprodukce některých Sýkorových pláten. Gustav Sýkora se tehdy soustředil především na argentinské a indiánské motivy, případně na další jihoamerická témata.

V dubnu roku 1929 se Sýkora vrátil do Československa a usadil se v Praze. Dál pracoval a vystavoval například ve známém Rubešově salónu. Jeho díla z třicátých let patří k těm, která jsou v Čechách stále velmi dobře známá - stačí si prohlédnout aktuální nabídky některých galerií nebo aukčních síní, a je velmi pravděpodobné, že tam na některé práce Gustava Sýkory narazíte.

Různá zátiší s květinami nebo ovocem, portréty nebo figurální motivy, akty částečné i úplné, případně i motivy z měst nebo venkova. Patřilo k bontonu, že zejména v lepších rodinách, které si to mohly dovolit, visel nějaký ten Sýkorův obraz na zdi v přijímacím salonu. A je docela možné, že kolem jednoho z obrazů Gustava Sýkory chodí denně ve škole vaše děti, aniž by to věděly. Pedagogické muzeum v Praze totiž vydalo a do škol prodává reprodukci portrétu Jana Amose Komenského, jehož autorem byl právě Gustav Sýkora.

Někdy bývá Sýkora označován také jako „vyhledávaný portrétista význačných osobností první republiky". Přiznám se ale, že jsem marně pátral po tom, kterou významnou osobnost Sýkora portrétoval. Mistrná práce nicméně připouští, že tomu tak mohlo být. Teplický rodák, malíř Gustav Sýkora, zemřel v Praze v listopadu roku 1966.