Příběhy hvězd – Jesličky: Mlhavý obláček na prsou Raka

„I porodila svého prvorozeného syna, zavinula jej do plenek a položila do jeslí, protože se pro ně nenašlo místo pod střechou,“ praví se v Lukášově evangeliu. Jak tyhle jesličky, ve kterých Maria Ježíškovi ustlala, vypadají, znáte z nesčetných betlémů; je to taková děravá a rozkročená dřevěná konstrukce, do které se dává seno domácí zvěři. V betlémech nejčastěji volku a oslíkovi. Jesličky najdete i na obloze. I z nich se krmí oslíci – hned dva; ale to je jediná malá souvislost se známým biblickým příběhem, kterou lze vysledovat.

Jesličky od Dionýsa po Messiera

Vánoční příběh s Ježíškem v jesličkách nemá s hvězdokupou Jesličky nic společného|foto:Unsplash – Ben White, Licence Unsplash, ©

Hvězdokupa Jesličky, latinsky Praesepe, je jako mlhavý obláček vidět v srdci souhvězdí Raka. Nejstarší zmínku o ní byste našli už v díle starořeckého básníka Arata, nazvaném Feinomena, které vzniklo dobré dvě a půl století před narozením Krista. Ti dva oslíci, kteří se z ní krmí, jsou hvězdy Asellus Borealis, tedy Severní oslík, a Asellus Australis, Jižní oslík. Podle řecké mytologie to byli zcela konkrétní oslíci, na kterých se během Gigantomachie, bitvy mezi bohy a Titány, vydali do boje bůh vína Dionýsos a jeho vychovatel Silénos.

Dionýsos, řecký bůh vína a nespoutaného veselí|foto:Pixabay, Licence Pixabay

Oslům se asi bojovat nechtělo, takže hlasitě a urputně hýkali, což Titány vyděsilo natolik, že v obavách prchli. Mysleli si totiž, že se na ně žene nějaká příšera. Vděčný Dionýsos pak oba oslíky umístil na oblohu.

Z toho, že je znali už v antice, jasně vyplývá, že Jesličky jsou za dobrých podmínek vidět i pouhým okem, mezi hvězdami Regulus a Pollux. Dalekohledem se na ně jako první podíval už Galileo Galilei, v roce 1609. Odhalil, že obláček Jesliček je ve skutečnosti hvězdokupa, v níž napočítal na čtyřicet hvězd. V roce 1769 ji známý francouzský astronom Charles Messier zařadil do svého katalogu objektů hlubokého vesmíru, a to pod číslem 44.

Jesličky podle astronomů

Giuseppe Bertini: Galileo Galilei předvádí svůj dalekohled|foto:Profimedia

Dnes už víme, že hvězdokupu Jesličky tvoří více než tisícovka gravitačně vázaných hvězd. Nejjasnější hvězdou v Jesličkách je Epsilon Cancri, ve skutečnosti bílá dvojhvězda na hranici viditelnosti pouhým okem. Někdy se jí také říká po arabsku Meleph – al-Ma’laf znamená „stálice“. V Jesličkách je přibližně stovka proměnných hvězd, z nichž nejzajímavější je BU Cancri, která neradiálně pulzuje. To znamená, že některé její části se smršťují a jiné souběžně nafukují. Přesvědčit na vlastní oči se o tom však nemůžeme, i když bychom třeba rádi, protože celá hvězdokupa je od nás vzdálená více než 600 světelných let. Vědci její stáří odhadují na 580 milionů let. V té době naší planetě vládly především sinice a řasy.

Kdy se vyplatí Jesličky pozorovat? Na naší obloze jsou k vidění od konce prosince do konce června. Takže i teď už je vhodná příležitost podívat se k srdci souhvězdí Raka.