Povídání o pravěkých rondelech a druhá návštěva prvohor, tentokrát s plavbou po jezerech a řekách

3. říjen 2022

O tajemných rondelech se vzpomínkou na prof. Vladimíra Podborského (4:24) – Procházka říjnovou oblohou (22:07) – Když bylo ještě uhlí zelené, 2. část: Jezera a řeky (27:32)

V úvodním přehledu zajímavostí se zmíníme o objevu vraku parníku Mesaba na dně Irského moře, který vědci na dálku „osahali“ speciálním sonarem, povíme si jak moc jsou důležité, ale také ohrožené palmy, nebo o tzv. „lessepsovské migraci“ nežádoucích organismů z Rudého do Středozemního moře; připomeneme, proč sonda DART narazila do měsíčku Dimorphos u planetky Didymos a nakonec věnujeme pár slov pokračující spolupráci ruské kosmické agentury Roskosmos na programu Mezinárodní vesmírné stanice ISS.

K čemu byly neolitikům rondely?

Archeologický výzkum rondelu v Praze-Vinoři

O tom, že v Praze-Vinoři odkrývají archeologové unikátní stavbu z doby kamenné, starou necelých 7000 let, jste už možná v médiích slyšeli. Jde o tzv. rondel, kruhový objekt vymezený příkopy, jakých se v Evropě našlo na dvě stě. Obvykle mají pár desítek metrů v průměru, ale známe i rondely, jejichž průměr přesahuje 200 metrů. Tvarem a velikostí připomínají známý monument Stonehenge v Anglii, jsou však o nějakých 1500 let starší. A také bez kamenné složky.

Vinořský rondel o průměru 55 metrů je neobvykle dobře dochovaný – kromě příkopu s hrotitým dnem se blíže ke středu objektu našly i tři kruhové žlábky, ve kterých byly původně zapuštěné dřevěné kůly nesoucí jakousi centrální dřevěnou konstrukci. Do centra rondelu vedou tři vstupy, orientované na sever, jihozápad a jihovýchod. Takových třívchodových rondelů se našlo jen málo. Většina jich má čtyři vstupy.

Archeologický výzkum neolitického rondelu v Praze-Vinoři

Badatelé proto vítají, že vzhledem k rozsahu budoucí obytné výstavby, které archeologický výzkum předchází, budou moci vinořský rondel prozkoumat prakticky celý.

Jeho výzkum by mohl zpřesnit dosavadní představy o smyslu a účelu těchto staveb. Ten je pro nás do značné míry zahalen tajemstvím. Dá se říci, že současní badatelé jsou na tom jen o málo lépe, než před 19 lety, kdy jsme si v Planetáriu o tajemných rondelech povídali poprvé.

Archeologický výzkum neolitického rondelu v Praze-Vinoři

A protože náš tehdejší host, archeolog profesor Vladimír Podborský z Ústavu archeologie a muzeologie Filozofické fakulty brněnské Masarykovy univerzity, nedávno zemřel, alespoň část z našeho tehdejšího povídání si právě teď připomeneme. 

Jak tedy vypadá typický pravěký rondel? Odkdy se o rondelech ví? Odkdy se zkoumají a s čím byl spojen pozdější boom v jejich odkrývání? K čemu našim pravěkým předkům rondely sloužily?

Uhlotvorné pralesy našich prvohor, 2. část

Prvohorní Nýřanské jezero před více než 300 miliony lety

Období mladšího paleozoika nebo chcete-li mladších prvohor, před nějakými 250 až 400 miliony lety, bylo u nás teplé a vlhké. V obou geologických útvarech, které do tohoto časového rámce spadají, v karbonu i permu, se v našich bažinách a močálech mimořádně dařilo plavuním, přesličkám nebo kapradinám, které často dorůstaly obřích rozměrů. Během času u nás také vznikla a zase zanikla řada velkých jezer, tekly tudy řeky, plavali, plazili se a létali velcí i malí tvorové, které známe pouze z jejich zkamenělých pozůstatků. O tom všem bude řeč v druhé části našeho povídání nad knihou o pralesech a jezerech mladších prvohor, kterou vydalo nakladatelství Academia.

Otisk prvohorní kapradiny

Jak vypadal život v prvohorních vodách, na souši či v močálech? Co všechno se z živočišného světa zachovalo ve fosilním záznamu? O tom stejně jako minule hovoří Stanislav Opluštil z Ústavu geologie a paleontologie Přírodovědecké fakulty Univerzity Karlovy v Praze. Jak vznikaly naše permokarbonské pánve, které z nich jsou nejvýznamnější a čím se od sebe liší? Jak se pozná, kudy před třemi sty miliony lety tekly řeky? A čím je proslavená paleontologická lokalita Radnice nedaleko Rakovníka?

Spustit audio

Související

Více z pořadu

E-shop Českého rozhlasu

Lidský faktor jsem znal jako knížku, ale teprve s rozhlasovým zpracováním jsem ho dokonale pochopil...

Robert Tamchyna, redaktor a moderátor Českého rozhlasu Dvojka

Lidský faktor

Lidský faktor

Koupit

Točili jsme zajímavý příběh. Osoby, které jsme hráli, se ocitaly ve vypjatých životních situacích, vzrušující práce pro herce a režiséra. Během dalšího měsíce jsme Jiří a já odehrané repliky svých rolí žili. Fantasmagorické situace posledního dílu příběhu se staly naší konkrétní každodenností. V srpnu Jiří Adamíra zemřel. Lidský faktor byla naše poslední společná práce.“ Hana Maciuchová