Pověst z Litoměřicka: Proč nestojí u Libochovan most přes Labe

Čert mu zlata nasypal plnou čepici s tím, že do roka a do dne se vrátí. Chasník ale nebyl hloupý a vymínil si ve smlouvě, kterou podepsal krví, že než čert odnese jeho duši do pekla, splní mu ještě jedno poslední přání.
„Nu což,“ souhlasil tehdy pekelník. „Není, co bych nedokázal.“

A teď nastal čas, kdy uplynul rok a den a před chasníkem se zjevil čert. A že teď půjdou spolu.
„Ne, ne, slíbil jsi poslední přání,“ připomněl chasník, který celý rok a den přemýšlel, jaký těžký úkol čertovi dát. „Než kohout zakokrhá, postavíš přes Labe kamenný most.“

Čert se zle zasmál a zmizel. Celou noc pak nosil kameny z okolí Libochovan, hlavně z Hrádku, k Labi. Až začal zvedat poslední kámen. Byl ale tak těžký, že s ním ne a ne hnout. A to ho zdrželo.

Skalní stěna Ďáblova drápu|foto:Jiří Svoboda,Český rozhlas

Chasník celou noc napjatě pozoroval, jak roste přes Labe most. Téměř byl hotový, jen poslední kámen chyběl. Už se viděl v pekle, když dostal spásný nápad. Běžel do kurníku a tam vzbudil kohouta. Ten celý vylekaný a zmatený zakokrhal, i když byla ještě noc.

Čert uslyšel zakokrhání, vztekle zaryl drápy do kamene, který mu stále odolával, a zmizel. Za sebou na kameni jen nechal otisk pařátu.

A to je Čertův nebo také Ďáblův kámen, který je na své místě až do dnešních dní. Je tak trochu do ruda a jeho barva prý připomíná, že ho měl v drápech pekelník.

A most? Zmizel. Kameny se vrátily na místo, odkud je pekelník vzal.