Pověst třetí z Házmburku: Do věže nechoďte, ani když budete mít dlouhou chvíli
Stalo se v době, kdy už byl Házmburk opuštěný. U hradu pásli pasáčci dobytek. Byla jim dlouhá chvíle a napadlo je, že si ji zkrátí návštěvou věže hradu.
Všichni byli tou myšlenkou nadšení - až na jednoho. Když se pak začali dohadovat, kdo bude tím vyvoleným, najednou se dolů do věže nikomu nechtělo, nikdo neměl dost odvahy se sám přihlásit.
„Budeme losovat,“ navrhl jeden. Metali tedy los – a padl právě na toho, komu se jako jedinému návrh podívat se do věže vůbec nezamlouval. Jen s odporem se tedy nechal spustit do věže.
„Až budeš chtít nahoru, zatahej za provaz,“ řekli mu ještě.
Čekali, čekali, ale provaz se nehýbal. Dokonce na pasáčka volal, ale nic. Celí vyděšení, co se s ním asi stalo, sehnali dobytek a zamířili domů.
Moc se jim nechtělo druhý den ráno hnát stádo opět k Hazmburku. Ale zvířata potřebovala pastvu, tak šli. Jaké bylo jejich překvapení, když se blížili k hradu a naproti jim běžel ztracený pasáček. Živý, zdravý a oči mu jen zářily. Ruce měl plné zlatých peněz.
„Když jsem se dostal do sklepení,“ vyprávěl, „uviděl jsem hromadu zlaťáků. A u nich stála bílá paní. Zeptala se mě, co chci. Řekl jsem, že nic, že jste mě tam spustili, protože jste sami neměli odvahu. A ona mi na to odpověděla, že si mám nabrat zlato. Pak všechno zmizelo.“ Ráno se pasáček probudil na místě, kde včera seděli.
Najednou se chtěli spustit do sklepení všichni. Nakonec se shodli, že do věže půjde ten, který s tím nápadem přišel.
Spustili ho tedy dolů, ale nikdy se už nevrátil.
Související
-
Pověst z Křešic: Vodníkovi raději dejte pokoj
Když se v Křešicích u Litoměřic rozprostře nad hladinou Labe mlha, můžete v ní prý i dnes vidět siluetu vodníka. Před lidmi už se ale raději skrývá. Tak praví pověst.
-
Pověst ze Zahořan druhá: Kam zmizel černý pes?
Pokud se podle pověsti někde objevil v nočních hodinách velký černý pes, znamenalo to většinou, že se blíží hrozivá událost, případně něčí smrt.
-
Pověst z Litoměřicka: Proč se o půlnoci rozsvěcovaly svíce v kostele v Dlažkovicích
V dlažkovickém kostele kdysi dávno lidé často vídali světlo. Pár zvědavců nakouklo dovnitř a viděli u oltáře černě oděného kněze. Ministrovali mu dva černí psi.
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
