Pověst třetí z Házmburku: Do věže nechoďte, ani když budete mít dlouhou chvíli
Stalo se v době, kdy už byl Házmburk opuštěný. U hradu pásli pasáčci dobytek. Byla jim dlouhá chvíle a napadlo je, že si ji zkrátí návštěvou věže hradu.
Všichni byli tou myšlenkou nadšení - až na jednoho. Když se pak začali dohadovat, kdo bude tím vyvoleným, najednou se dolů do věže nikomu nechtělo, nikdo neměl dost odvahy se sám přihlásit.
„Budeme losovat,“ navrhl jeden. Metali tedy los – a padl právě na toho, komu se jako jedinému návrh podívat se do věže vůbec nezamlouval. Jen s odporem se tedy nechal spustit do věže.
„Až budeš chtít nahoru, zatahej za provaz,“ řekli mu ještě.
Čekali, čekali, ale provaz se nehýbal. Dokonce na pasáčka volal, ale nic. Celí vyděšení, co se s ním asi stalo, sehnali dobytek a zamířili domů.
Moc se jim nechtělo druhý den ráno hnát stádo opět k Hazmburku. Ale zvířata potřebovala pastvu, tak šli. Jaké bylo jejich překvapení, když se blížili k hradu a naproti jim běžel ztracený pasáček. Živý, zdravý a oči mu jen zářily. Ruce měl plné zlatých peněz.
„Když jsem se dostal do sklepení,“ vyprávěl, „uviděl jsem hromadu zlaťáků. A u nich stála bílá paní. Zeptala se mě, co chci. Řekl jsem, že nic, že jste mě tam spustili, protože jste sami neměli odvahu. A ona mi na to odpověděla, že si mám nabrat zlato. Pak všechno zmizelo.“ Ráno se pasáček probudil na místě, kde včera seděli.
Najednou se chtěli spustit do sklepení všichni. Nakonec se shodli, že do věže půjde ten, který s tím nápadem přišel.
Spustili ho tedy dolů, ale nikdy se už nevrátil.
Mohlo by vás zajímat
Nejposlouchanější
E-shop Českého rozhlasu
Přijměte pozvání na úsměvný doušek moudré člověčiny.
František Novotný, moderátor
Setkání s Karlem Čapkem
Literární fikce, pokus přiblížit literární nadsázkou spisovatele, filozofa, ale hlavně člověka Karla Čapka trochu jinou formou.
