Pověst z Litoměřicka: Proč se o půlnoci rozsvěcovaly svíce v kostele v Dlažkovicích

Kostel v Dlažkovicích

V Dlaškovicích stojí kostel. A kdysi dávno v něm lidé vídali světlo. Pár zvědavců nakouklo dovnitř a viděli u oltáře černě oděného kněze. Ministrovali mu dva černí psi.

Jít dovnitř neměl nikdo odvahu. A tak se světlo objevovalo a mizelo… Až přišel do vsi starý voják. A řekl si, že více než ve válce se mu stát nemůže. Nechal se v kostele zavřít.

Byla půlnoc, když se uvnitř rozsvítily všechny svíce a u oltáře se objevil černý kněz a dva velcí černí psi. Voják neváhal a šel k nim. Než ale stačil cokoliv říci, promluvil černý kněz.

Děkuji, že jsi měl odvahu. Čekám už dlouho na někoho takového...“ řekl kněz. A pak vyprávěl, že když ještě žil, podařila se mu při mši chyba. Upustil na zem hostii a nechtěně na ni šlápnul. On, kněz, znesvětil to, co mu bylo svaté. Nic se ale

nedělo, až po jeho smrti. Nemá klid, musí každou noc sloužit mši a černí psi mu nejen ministrují, ale také na něj dohlížejí.

A jak mohu pomoci,“ zeptal se vysloužilý voják.

Musíte vyjmout mé tělo z hrubky tady pod tímto oltářem a pochovat mě pod hrušní, která stojí v místě, kde se scházejí hranice tří panství,“ řekl kněz. „A teď musím odsloužit svou mši…,“ dodal.

Voják lidem v Dlažkovicích vyprávěl, co v noci viděl a slyšel. Ti pak šli na místo, kde se stýkala tři panství - lovosické, třebenické a solanecké. A skutečně tam našli vzrostlou hrušeň. Pod oltářem pak objevili tělo. Pohřbili ho pod hrušní a od té doby se už o půlnoci v dlažkovickém kostele světlo neobjevilo.

Kostel v Dlažkovicích
Spustit audio
autor: Jana Ksandrová

Související