Poučení ze Suezské krize

Egypt tentokrát problém vyřešil. Ale před třemi generacemi byl tenhle stát v úplně jiné pozici. Zase šlo o Suez, svět si zase dělal starosti a Egypt byl tenkrát nikoliv řešením, nýbrž příčinou problému. Řeč je o Suezské krizi v roce 1956, jedné ze zlomových událostí 20. století.

Časy se mění. I na Blízkém východě

Egyptský předseda vlády, plukovník Gamál Násir, představuje egyptskou dohodu o nákupu zbraní a střeliva z Československa, 3. října 1955. O rok později, už jako prezident, znárodnil Suezský průplav|foto:Profimedia,©

V té době byl Blízký východ lakmusovým papírkem nadcházejících změn ve světě. Rozkoukával se tu mladý stát Izrael. A končilo tu koloniální panství dvou tradičních velmocí, Francie a Velké Británie. Tyhle země si lízaly rány z druhé světové války a měly dost práce samy se sebou, takže jim na zámořská území moc energie nezbývalo. Naopak se jim na jejich tradičním hřišti začal pohybovat Sovětský svaz, stejně jako jeho rival USA. A v samotném regionu sílily dekolonizační tendence a emancipace států, které do války tančily podle notiček z Londýna a z Paříže a teď se pokoušely o vlastní písničku. Takovým státem byl hlavně Egypt.

Do jeho čela se typickým způsobem dostal podplukovník Násir a pojal ambiciózní vizi: stane se velkým státníkem a udělá Egypt „great again“. K tomu potřebuje nějaký projekt. Velký, ba faraonský projekt – Asuánskou přehradu. A na ní potřebuje peníze. Ty ale nemá. A přece mu astronomické částky doslova protékají mezi egyptským pískem: poplatky za využívání Suezského průplavu. Jenže ty končí u akcionářů Společnosti Suezského průplavu, kterými jsou už sto let právě Francouzi a Britové. Takže jim je Egypt musí vzít. Když něco, co mu nepatří, vezme člověk, říká se tomu krádež. Když to udělá stát, říká se tomu znárodnění. Takže egyptský státník Násir jednoho dne znárodnil Společnost Suezského průplavu. A okradl tak Francii a Británii v přímém přenosu. To se ví, že ho v tom Sověti podporovali. Ideologicky se jim to líbilo, politicky se jim to hodilo.

Suezský průplav|foto: NASA

Když to nejde silou, půjde to jinak...

Stejně tak je nabíledni, že Francouzi a Britové nad tím jen tak nemávli rukou. Ustáli nejničivější válku v dějinách a teď mají přijít o kontrolu nad Suezem. Porazili Hitlera a teď si přijde nějaký Násir. Kvůli rekonstrukci se zadlužili u Američanů a teď je chtějí okrást Egypťani… Takže se tyhle dva státy, které se ve 20. století naučily spolupracovat, domluvily na další společné akci. Přivést Egypt k rozumu za pomoci vojenské intervence. A skvěle jim do toho zapasoval ten mladý stát Izrael, což je nádherný historický paradox. Židovský stát se totiž v Británii nějaké popularitě rozhodně netěšil a naopak se dosud orientoval na východní blok a Sovětský svaz. Ale časy se mění a na válce proti Egyptu měli vydělat všichni: Francie a Británie obnoví svou kontrolu nad Suezem, Izrael si zabere území a oslabí rivala.

Suezský průplav|foto:Samuel Hanna,Fotobanka Unsplash,©

A tak se najednou Egypt ocitl v nemilé situaci: na severu evropské námořnictvo a výsadkáři, na východě izraelské pozemní síly. Moc šancí neměl, ale tu se stal zázrak: Na své západní spojence se najednou vykašlali Američani – a spojili se proti nim se svým největším nepřítelem, se Sověty. Společně pak v OSN zatrhli intervenci proti Egyptu a vynutili si zachování status quo. Byla to dokonalá, machiavelistická ukázka toho, že „státy nemají své přátele, jenom svoje zájmy.“ Protože sentiment z druhé světové skončil a Američani i Sověti ucítili příležitost – a ta příležitost voněla po ropě. A tak dvě poválečné velmoci ukončily panství dvou předválečných velmocí a rozebraly si po nich vliv na Blízkém východě, aby se zase pustily do sebe navzájem. A Francie i Británie přišly nejen o ten Suez, ale i o prestiž a velmi záhy i o vliv a už to pro ně není, jak to bývalo. A Izrael se zase stáhnul, a Egypt si postavil Asuánskou přehradu a taky se od té doby stará o průplav. A inkasuje z něj a když se tam občas zašprajcne nějaká loď, tak to vyřeší. A bude inkasovat i za to.