Popeleční středa

V současnosti si už jen málokdo uvědomuje, jaké poselství v sobě tato středa nese. Podle římskokatolické liturgie je to první den čtyřicetidenního půstu a má své historické kořeny - v raném křesťanství mohl těžký hříšník veřejným pokáním získat odpuštění. Kněz ho na počátku postní doby vyzval, aby oblékl kajícné roucho a posypal si hlavu popelem - pak hříšník až do Velikonoc musel před vchodem do kostela žádat křesťany o modlitbu.

Symbolické posypání si hlavy popelem se nakonec rozšířilo na všechny účastníky bohoslužby - ostatně, kdo jsme bez viny… Papež Urban II. pak tento zvyk ustanovil jako pravidlo. Od 12. století se k tomu účelu používal popel z posvěcených ratolestí předchozího roku.

Kněz věřícímu na čelo učiní křížek z popele a doprovází to slovy „Pamatuj, že prach jsi a v prach se obrátíš nebo Čiňte pokání a věřte evangeliu.“ Je to připomenutí pomíjivosti pozemského života a obrácení pozornosti k trvalým hodnotám duchovním.

Hlavní oltářní obraz v kostelech je zahalen fialovou rouškou, také lidé se většinou strojili do tmavých barev. Končila doba masopustních radovánek a hodování, jen místy ještě v tento den obcházel směšně vystrojený muž s rozsvícenou lucernou jednotlivé domy a hledal ztracený masopust - jako odměnu za tu námahu dostal výslužku.

Je na vás, který ze zvyků dodržíte - ale pár dnů odříkání a přemítání o vlastním nitru - to nemusí být jen výsada věřících křesťanů.