Perseidy a dva superúplňky: Procházka srpnovou oblohou

Obloha v srpnu už bývá tmavší než v červenci, kdy Slunce nezapadlo níž než 18 stupňů pod obzor. Hvězdné objekty, mlhoviny i planety vyniknou víc, a ještě lepší to bude mimo město či obydlená území, kde pozorování kazí světla. Je to povzbudivé i proto, že nás 13. srpna čeká snad nejslavnější meteorický roj – Perseidy. Letos je nebude svým svitem rušit Měsíc, který bude tři dny před novem.

Ohnivé slzy nad modrobílou hvězdou

Mléčná dráha a Perseidy|foto:Achim Kleist, Pixabay, Licence Pixabay, ©

Perseidy, kdysi lidově nazývané Slzy sv. Vavřince, jsou vlastně úlomky rozpadlé komety Swift-Tuttle, se kterými se Země potkává na své nebeské pouti každý rok. Letošní frekvenci při maximu odhadli astronomové na 100 velmi rychlých meteorů za hodinu. Špička sice vychází až na dopoledne, nicméně nový den začíná za tmy, kdy můžeme létavice dobře pozorovat. Tedy pokud bude jasná obloha.

Na ní v nadhlavníku září modrobílá Vega v souhvězdí Lyry, které poznáme podle malého kosočtverečku. Vega je pátá nejjasnější hvězda severní oblohy vůbec a zároveň nejvýraznější bod tzv. letního trojúhelníku, v němž zbývající dva body tvoří Altair v Orlu a Deneb v Labuti. Vega byla před 12 tisíci lety polární hvězdou, kterou je dnes Polárka. Za 14 tisíc let se její kralování vrátí. Je tomu tak díky precesi zemské osy, kterou si můžeme představit jako jakousi káču, jejíž osa nerotuje na jednom místě, ale opisuje kruh. O Veze, která je asi desetkrát mladší a dvakrát hmotnější než naše Slunce, by se dalo povídat dlouho, ale pojďme dál.

Letní trojúhelník tvoří tři jasné hvězdy – Vega, Altair, Deneb|foto:Shutterstock

Severní Amerika a přiblížení Saturnu

Nad jižním obzorem rýsuje svůj čtyřúhelník souhvězdí Herkula. Připomíná také obrácené písmeno K. Jižně na okraji Mléčné dráhy je Štír s červeným veleobrem Antarem. Mezi Střelcem a Štírem je malá nevýrazná Jižní koruna uprostřed s hvězdou Gemma. Z nezapadajících souhvězdí nezapomeňme na severozápadě na Velkou medvědici s typickým uskupením, kterému se lidově říká Velký vůz, a na severovýchodě na Cefea s Kassiopeou.

Mlhovina Severní Amerika v souhvězdí Labutě|foto:Pixabay, Licence Pixabay

Z objektů hlubokého vesmíru si povšimněme emisní mlhoviny zvané Severní Amerika. Je viditelná pouhým okem v souhvězdí Labutě, nedaleko hvězdy Deneb, lépe pak v triedru. Tvarem připomíná zmíněný světadíl. Jde o jeden z nejvíc fotografovaných objektů nočního nebe.

Z planet stále postrádáme Merkur a v srpnu se schová i Mars, který neuvidíme delší dobu; rudá planeta se na obloze objeví až na jaře příštího roku. Venuši spatříme koncem srpna ráno nízko nad východním obzorem, Jupiter je vidět v druhé polovině noci, Saturn dokonce po celou noc. Mimochodem: planeta proslulá svými prstenci bude 27. srpna nejblíže Zemi – 1 miliardu 311 milionů km. Velmi vzdálené planety Uran a Neptun jsou pozorovatelné v druhé polovině noci, resp. po většinu noci kromě večera.   

Dva úplňky v jednom měsíci

Úplněk|foto:Shutterstock

Úkazům vévodí již zmíněné Perseidy, zaujmout však může 30. srpna v 21 hodin i Měsíc, který bude těsně před úplňkem v konjunkci se Saturnem. V srpnu zažijeme také dva měsíční úplňky – v první a poslední srpnový den. Půjde dokonce o tzv. superúplňky! Což je sice pojmenování spíš laické než odborné, nicméně jde o poměrně vzácný jev. O superúplňku mluvíme, když se Měsíc ocitne Zemi nejblíž – v tzv. přízemí. A jak to, že budou hned dva? Perioda, za kterou se vystřídají fáze Měsíce, je totiž o něco kratší než kalendářní měsíc. Druhému úplňku v tom samém kalendářním měsíci se říká „modrý“.  Není to ale proto, že by Měsíc zmodral. Pojmenování vychází z anglického výrazu „once in a blue moon“, což upozorňuje právě na fakt, že nejde o moc častý jev. Tak se pozorně dívejte a užívejte léto i pod hvězdnou oblohou!