Pátrání po dávných řekách se vzpomínkou na přírodovědce Vojena Ložka a africká expedice za bezhřívou zebrou

V úvodním přehledu zajímavostí se budeme krátce věnovat ubývání ledu v Arktidě, které v posledních třiceti letech zrychlilo nebývalým tempem, představíme vám už třináctý nový rostlinný druh, objevený přírodovědci z olomoucké univerzity v bornejských pralesích a také nový druh dinosaura, jehož čtyři obratle se našly v loňském roce na britském ostrově Wight; zmíníme se o mincovním pokladu nalezeném na Tachovsku, který má podle odborníků milionovou historickou hodnotu a nakonec se v našem hledáčku ocitne americký Pentagon, který zřídil pracovní skupinu k výzkumu „neidentifikovaných vzdušných jevů“ – o mimozemšťany se prý nejedná.

Pátrání po ztracených řekách

Logo|foto:Český rozhlas

Už nějakou dobu se u nás věnuje velká pozornost řekám. Mohou za to velké povodně, které nebývalou měrou vstoupily do života mnoha lidí. Pozornost se přitom soustřeďuje nejen na současnost a budoucnost vodních toků, ale i na jejich minulost. Právě v ní lze totiž najít odpověď na řadu otázek, které si v souvislosti se záplavami klademe. O tom, jak vypadaly české řeky v minulosti, toho opravdu hodně vědí geologové. Přitom se často jedná o minulost velmi vzdálenou, starou miliony let. Z pramenů geologické povahy se dá zjistit mnohé. Nejen to, kudy pravěké řeky tekly, ale také kdy, odkud a kam.

Vojen Ložek (1925 – 2020), významný český přírodovědec, zoolog, malakolog, ochránce přírody a pedagog|foto:Lucie Juřičková, Přírodovědecká fakulta UK Praha

Naše putování je zároveň vzpomínkou na skvělého člověka, přírodovědce Vojena Ložka, vystudovaného geologa a znalce čtvrtohorní přírody, zejména nejrůznějších hlemýžďů a šneků, pedagoga a také publicisty. Za 95 let svého života vychoval celé generace přírodovědců, zvláště malakologů. Svůj první článek publikoval v časopise Vesmír ve svých 13 letech a publikovat nikdy nepřestal. Když se před pár týdny objevila zpráva, že už nikdy žádný další článek nenapíše, byla pro řadu jeho kolegů skoro neuvěřitelná. Měli pocit, že Vojen Ložek tu musí být věčně. Pojďme si ho připomenout prostřednictvím povídání o dávných řekách, které vzniklo v roce 2004 v Geologickém ústavu AV ČR v Praze.

Nejistá budoucnost zebry bezhřívé

Vzácné mládě zebry bezhřívé Priscilla v Safari Parku Dvůr Králové|foto:Simona Jiřičková

Africkou Ugandu v roce 2019 navštívila expedice českých a slovenských zoologů, které se účastnil i hlavní zoolog liberecké zoologické zahrady Luboš Melichar; spolupořádala ji ZOO Dvůr Králové. Expedici se podařilo potvrdit výskyt nejohroženějšího poddruhu zebry stepní na světě – zebry bezhřívé v nové lokalitě. Kromě známého národního parku Kidepo zaznamenali zoologové desítky kusů této zebry také v rezervaci Pian Upe na východě Ugandy. Budoucnost těchto zeber je nicméně stále velmi nejistá.

Vzácné zebry bezhřívé, poddruh zebry stepní, v ugandském parku Kidepo Valley|foto:Luboš Melichar, Zoo Liberec

V současnosti žije ve volné přírodě, a to pouze na území Ugandy, méně než 300 kusů těchto vzácných zeber. V zoologických zahradách celého světa je jich kolem čtyřiceti. Tato krásná zvířata jsou u nás a na Slovensku k vidění kromě liberecké zoo také v zoologických zahradách ve Dvoře Králové, v Praze, Košicích – a od letošního léta je chová i plzeňská zoo. V Safari parku ve Dvoře Králové se jim letos v květnu narodilo jedno mládě. S vedoucím africké expedice Lubošem Melicharem si povídala Lucie Fürstová.