Polní terasy a vláha v krajině, první kroky živočichů na souši a zamyšlení nad sudým počtem končetin

V úvodním přehledu zajímavostí se dozvíte, že tornád u nás výrazně nepřibývá, jen jsme k nim všímavější, návštěvníky Krkonoš upozorníme na možné setkání s potulujícím se losem evropským, povíme si o očekávané expanzi jedovatých hadů do některých světových regionů, prozradíme vám, co přečetli vědci na jednom ze zuhelnatělých papyrových svitků z Herculanea, zasypaného kdysi spolu s Pompejemi, a nakonec se zmíníme o čínské sondě Čchang-e 6, která plánuje odebrat vzorky horniny z odvrácené strany Měsíce.

Polní terasy a vláha v krajině

Vláhy v krajině může být málo i mnoho|foto:Shutterstock

Svého času jsme si v našem pořadu povídali o vědeckém výzkumu středověkých polních systémů – plužin; zemědělského zázemí vesnic. Často šlo o rozsáhlá díla, která ve své době zcela změnila evropskou krajinu. Terasy nebo dlouhé úzké lány středověkých polí jsou v krajině dodnes patrné, i když se mnohé z nich dávno neobhospodařují. Dnes už v zemědělské produkci u nás i jinde v Evropě převládá systém intenzivního obdělávání velkých ploch, nic jako plužiny v něm de facto nemá místo. V mnoha částech světa je však situace odlišná.

Terasovitá rýžová pole na severu Vietnamu|foto:Magdaléna Radostová

Obhospodařují dosud zemědělci někde ve světě polní systémy podobné našim středověkým plužinám? Hovoří archeolog a archeobotanik Jaromír Beneš z Laboratoře archeobotaniky a paleoekologie Přírodovědecké fakulty Jihočeské univerzity v Českých Budějovicích. Polní terasy hrají v řadě oblastí významnou roli při hospodaření s vláhou během produkčního zemědělského roku. Staré plužiny a zemědělské terasy mají svůj význam pro udržení vláhy i v naší současné krajině.

Dědicové Ingenuity a cesta na Titan

Vrtulníček Dragonfly, který by měl v budoucnu zkoumat Saturnův měsíc Titan|foto:NASA/Johns Hopkins APL/Steve Gribben, CC0 1.0, ©

Marsovský vrtulníček Ingenuity měl být původně jen technologickým demonstrátorem, nakonec však vykonal spoustu cenné práce a stal se plnohodnotným partnerem svému mateřskému vozítku Perseverance. Z kraje roku však havaroval a definitivně dolétal. Popularizátora kosmonautiky Michala Václavíka z České kosmické kanceláře a Strojní fakulty ČVUT v Praze jsme se proto ptali, jestli americká NASA nebo kdokoliv jiný plánoval či plánuje konstrukci nějakého dalšího létajícího aparátu. Ať už pro atmosféru Marsu nebo kterékoliv jiné planety Sluneční soustavy s výjimkou naší Země.

Desatero pohybů podruhé: Z vody na souš

Tučňák|foto:Jaroslav Hoření, Český rozhlas

Počátky života na naší planetě jsou spjaté s vodním prostředím. Ve vodě vznikly první organismy schopné aktivního pohybu – plavání. Povídali jsme si o tom v minulém pořadu, v první části našeho květnového seriálu. V jeho rámci se po celý měsíc setkáváme s odborníkem na biotechnologie a popularizátorem vědy Jaroslavem Petrem z Výzkumného ústavu živočišné výroby v Praze-Uhříněvsi, autorem knihy „Desatero pohybů“. Právě různé typy a styly pohybu obvyklé ve zvířecí říši jsou tím, co nás zajímá

Klokan|foto:Pixabay, Licence Pixabay, ©

Pohyb ve vodním prostředí má svá úskalí, spjatá s fyzikálními vlastnostmi vody jakožto kapaliny. Zejména k potápění do velkých hloubek musí mít živočichové patřičné vybavení. Panuje tam tma a také nepředstavitelný tlak. Pozoruhodné je to zejména v případě zvířecích potápěčů, kteří se do vodního prostředí vrátili po milionech let strávených na souši. Minule jsme se zmínili třeba o velrybách nebo želvách. Ve vodě jsou však jako doma třeba tučňáci. Ani člověk není špatný plavec a výkony, které podávají někteří špičkoví potápěči jsou jednoduše úžasné.

Miliony let se život rozvíjel v mořích, nakonec se však vydal i mimo vodní prostředí a dobyl do té doby nehostinnou souš. Co o tom dneska víme? A proč mají všichni živočichové sudý počet končetin?