Padesát let Ústavu archeologické památkové péče v Mostě

19. leden 2003

Planetárium

Nejstarší obří černá díra může astronomům pomoct pochopit temné období vesmíru|foto: Robin Dienel / Carnegie Institution for Science

Rozhovor s ředitelem ústavu archeologem Janem Blažkem.

Z předstihového výzkumu v předpolí dolu, v prostoru bývalé obce Krbice|foto: Frederik Velinský

Právě letos uplyne padesát let od založení mostecké expozitury Archeologického ústavu tehdejší Československé akademie věd. Tato expozitura působí od roku 1992 jako samostatná instituce - Ústav archeologické památkové péče severozápadních Čech; zpočátku pod hlavičkou ministerstva kultury, od roku 2001 je jeho zřizovatelem Krajský úřad v Ústí nad Labem. Začněme ale od začátku... Jak nám prozradil Jan Blažek, archeologie na Mostecku samozřejmě nezačala až se vznikem jejich pracoviště. Kopalo se tu daleko dříve.

Archeologické výzkumy tady začaly v polovině 19. století. Zpočátku to byla čistě amatérská záležitost; nálezy shromažďovali například učitelé, vznikaly různé školní sbírky. Ke konci 19. století pak došlo ke vzniku prvních muzeí - v Mostě to bylo v 90. letech - a od toho okamžiku začala být ta činnost trochu systematičtější. Lidé byli upozorněni na existenci nálezů a odevzdávali je. Tehdy to byla vlastenecká záležitost. Částečně to však bylo i za úhradu - veškeré nálezy totiž tehdy patřily majiteli polí.

A pak, před padesáti lety, vzniklo vaše pracoviště. Možná by se někdo mohl ptát, proč Archeologický ústav ČSAV založil svou expozituru právě v Mostě?

Most byl už tehdy vytipován jako středisko hnědouhelné těžby a naše pracoviště vzniklo právě za účelem záchrany archeologických památek v oblastech zasažených důlní činností. Expozitura zpočátku nebyla nijak dobře personálně obsazena. Sloužila jako malé pracoviště, kam chodili čerství absolventi univerzity na svou první praxi a byli tady často třeba jen dva nebo tři měsíce. Teprve od konce 50. let dochází k nějaké výraznější konsolidaci a vzniká zde stabilní kádr odborných i technických pracovníků. I výzkumy získávají charakter systematičnosti. Už to není náhodné těkání od jednoho objektu k druhému, ale začínají být systematicky sledována předpolí dolů a provádějí se velké výzkumy na plochách o rozloze mnoha desítek hektarů.

Většinu práce vám dříve dávaly právě povrchové doly, v jejichž předpolí jste podnikali výzkumy. Těžba se teď utlumuje, co útlum znamená pro vás? Méně práce?

Méně práce to neznamená, jen je to teď pro nás komplikovanější. Dříve jsme většinu svých výzkumů prováděli na území hnědouhelných dolů a naši kolegové ze zbytku Čech o nás tvrdili, že jsme něco jako medvídci koala. Že prostě máme to své eukalyptové listí ze šachet. Dneska je té práce hodně i v jiných oborech. Jakýsi boom tady zažívá stavebnictví, budují se průmyslové zóny, nové komunikace, celá 90. léta se ve všech městech předělávaly inženýrské sítě, plynovody, kanalizace, vodovody. Práce je trochu jiná, je s ní víc shánění a papírování, ale je jí pořád hodně.

Možná bychom měli zdůraznit, že si práci nevybíráte a že si nemůžete jen tak sami od sebe říci, kde začít kopat...

To v žádném případě. V průběhu těch padesáti let jsme výzkumy prováděli až na pár výjimek výhradně z důvodů ničení památky; říkáme tomu záchranné, případně předstihové výzkumy. Předstihové jsou právě ty na předpolí dolů, kde víme, že tam rypadlo přijde za rok a nebo za dva. Systematické výzkumy, které mají svůj smysl a své oprávnění, se dnes realizují výhradně z grantových projektů.

Tím jsme se dostali k penězům. Kdo financuje vaše výzkumy?

Část nákladů je kryta státem - dnes už vlastně Ústeckým krajem, protože od roku 2001 jsme jeho příspěvkovou organizací. Ten příspěvek činí zhruba 30-35%. Zbytek peněz získáváme ze záchranných výzkumů. Platí u nás totiž zákon o povinnosti investora uhradit archeologický výzkum. To je zhruba 50% našich nákladů. Zbytek získáváme z různých grantových projektů, na jejichž řešení se podílíme.

Jak vůbec vypadá práce současného archeologa? Určitě už to není jen kopání do země. Moderní technologie jistě pronikly i do vaší profese...

I dnešní archeolog se musí věnovat fyzické práci. Ty populární předměty, jako jsou krumpáč, lopata, špachtle nebo štěteček patří stále k jeho výbavě, ale největší důraz je dnes kladen na dokumentaci. Znamená to fotografování, filmování na videokamery, zpracovávání veškerých výstupů pokud možno v digitální podobě. Velkou roli hrají pochopitelně i akce, které souvisí s prospekcí. Můžu se zmínit o letecké fotografii, můžu se zmínit i o jiných nedestruktivních metodách výzkumu, jako je geofyzika. Je pochopitelné, že tyto technicky náročné činnosti neprovádíme sami, ale najímáme si na ně specializovaná pracoviště, protože používané přístroje stojí často mnoho milionů a práce s nimi není nikterak jednoduchá.

Jaké byly ty nejzásadnější výzkumy, které váš ústav v průběhu padesáti let své existence podnikl?

V první půli 60. let šlo jednoznačně o výzkum v prostoru dnešní Nechranické přehrady. Pro 70. léta byl nejzásadnější výzkum středověkého Mostu a v 80. a 90. letech jde o výzkumy v předpolí šachet a nebo při výstavbě dálnic.

Vašim ústavem za ta léta určitě prošla řada významných osobností...

Přes náš ústav prošlo odhadem asi třicet archeologů, z toho asi dvacet zde působilo dlouhodobě. Mnozí z nich dnes přednáší na vysokých školách v hodnostech docentů nebo profesorů, podílejí se na vzdělávání další generace archeologů a myslím si, že všichni rádi vzpomínají na svůj pobyt na severu Čech.

Když se řekne Ústav archeologické památkové péče severozápadních Čech, co všechno si pod tím má člověk představit? Jistě nejde jen o archeology?

V současné době máme 21 zaměstnanců, z toho je sedm archeologů a jeden antropolog, který se nám stará o lidské pozůstatky. Vedle naší hlavní činnosti, kterou je záchrana ohrožených a ničených archeologických památek se zabýváme právě i tou prospekcí, tedy získáváním předběžných informací o tom, kde se které památky vyskytují. To nám pak umožňuje efektivně provádět naše výzkumy. Nedílnou součástí naší činnosti by také měla být popularizace - a to je tak trochu naše slabina. Nejsme totiž instituce, která by měla nějaké vlastní prostory například na muzejní expozici. Snažíme se sice vytvářet nějaké výstavy, ale musíme vždy spolupracovat s patřičným muzeem.

Pokud vím, tak nemáte ani žádné depozitáře, kde byste nalezené předměty skladovali; co se s nimi vlastně děje, když se vykopou?

Po přivezení z terénu předměty procházejí základním ošetřením; keramika například keramickou laboratoří - střepy jsou umyty, očíslovány, zaevidovány, uloženy do nějakých pevných obalů, no a poté by měly být umístěny v muzeu. A to je problém, protože dnes platí zákony, které vyžadují velmi komplikovanou evidenci sbírkových předmětů. Muzea jsou tím velmi vytížena. V současnosti máme proto zde v budově jakési provizorní depozitáře, ale do budoucna se to bude muset řešit.

Jak to vypadá s vaší publikační činností? Je vás třeba možné najít na internetu?

Máme své webové stránky, ale přiznám se, že v poslední době jsme jim věnovali méně pozornosti, než by si zasloužily. Mimo to vydáváme pravidelně sborníky, případně i monografie některých našich zaměstnanců a nebo i jiných badatelů. Jsou to knihy, které se týkají problematiky severočeské archeologie. V současné době se tiskne sborník, věnovaný našemu nestorovi, Drahomíru Kouteckému, který zde působí od roku 1959. Je to souhrn asi třiceti článků jeho přátel a žáků.

Kde všude probíhají v současné době výzkumy? A na co se chystáte do budoucna, třeba v letošním roce?

Letos budeme jako tradičně provádět výzkumy předpolí hnědouhelných dolů. Doly Nástup Tušimice, Bílina a snad se nám podaří znovu něco objevit i na územích, která patří Mostecké uhelné, kde byla poslední léta jaksi bez nálezů. Dále jsou to výzkumy v městských jádrech, zejména v městských památkových rezervacích, jako je Žatec, Litoměřice nebo Kadaň. Doufáme také, že začne výstavba dálnice D8 mezi Ústím nad Labem a Libouchcem.

Tušíte, co na trase budoucí dálnice najdete?

Pod zem sice nevidíme, ale máme jakousi představu o tom, co by nás tam mohlo čekat. Je to území, které bylo archeologicky zkoumáno již dříve v malých plochách, takže víme, jaké nálezy se tam mohou vyskytnout. Jako zajímavost bych uvedl třeba zaniklou středověkou ves Koleč, která leží mezi Předlicemi a bývalými Hrbovicemi. Naposledy je zmiňovaná na počátku 15. století. Tato obec bude s největší pravděpodobností výstavbou zmíněného úseku dálnice dotčena.

Otázka na závěr - čím jsou z pohledu archeologa severní Čechy originální a typické?

Typické jsou svou členitou krajinou. Máme tu úzké pásy území podél řek, zejména v povodí Bíliny, které jsou hustě osídlené. Osídlení trochu řídne směrem do Českého Středohoří a Krušných hor, ale ani tato pohoří nebyla neosídlená; minimálně přes ně vedly komunikace. Jak z pravěku, tak i ze středověku se v těch vyšších polohách nachází množství hradišť a výšinných sídlišť. Severní Čechy jsou z pohledu archeologa jednou z nejhustěji osídlených oblasti celé České kotliny.

A tak se dá předpokládat, že mostecký Ústav archeologické památkové péče severozápadních Čech má o práci ještě na dlouho postaráno. Určitě na delší dobu, než je padesát let. Ať se jim práce daří!

Frederik Velinský
Fotografie autor (1, 3) a Petr Čech (2 - publikováno se svolením ÚAPP Most).