Nová hnízdiště pro rarohy velké a jantar, zkamenělé slzy pravěkých stromů

V úvodním přehledu zajímavostí se dozvíte, jakým způsobem se odborníci z královédvorského Safari Parku zapojili do ochrany a výzkumu života lvů v Tanzanii, prozradíme vám, jak se přišlo na to, že naši pravěcí předkové v hojné míře pojídali i mořské řasy, zmíníme se o prvním drobném úspěchu projektu Vesuvius Challenge, který si dal za cíl přečíst zuhelnatělé svitky z antické knihovny pohřbené při výbuch Vesuvu, stejně jako o úspěchu indické mise Gaganjaan, která by měla být prvním předstupněm indických kosmických letů s lidskou posádkou; na závěr vám pak představíme startovní plány plovoucí mobilní plošiny v německé části Severního moře, odkud by měly být do vesmíru vynášeny malé, ale nesmírně užitečné družice.

Vysoké napětí a hnízdiště pro rarohy

Raroh velký|foto:Pavel Štěpánek

Mezi ptačí druhy, které u nás nemají na růžích ustláno, patří i draví rarozi velcí. Podobně jsou na tom všude; není tedy divu, že byl tento druh už v roce 2012 zařazen na seznam celosvětově ohrožených ptačích druhů. I přesto se u nás zatím nerozběhl záchranný program raroha velkého a hnízdící páry se dají často spočítat na prstech jedné ruky. Podařilo se rozjet pouze menší projekt zaměřený na zajištění bezpečných hnízdišť rarohů v naší zemědělské krajině. Měl by přispět alespoň ke stabilizaci populace – tedy aby hnízdících párů nadále neubývalo.

Raroh velký|foto:Pavel Štěpánek

Rarohy velké nám představí a jejich problémy pojmenuje zoolog a ornitolog Václav Beran z Muzea města Ústí nad Labem. Kdo projekt zajištění bezpečných hnízdišť pro rarohy zastřešil a jak to celé funguje? Kde se hnízdiště budují? Hnízdní podložky na sloupech vysokého napětí budou určitě lákavou příležitostí nejen pro rarohy velké. Neobsadí je i jiní ptáci?

Zkamenělé slzy pravěkých stromů

Sto milionů let starý šváb zalitý v myanmarském jantaru|foto:Lucia Šmídová

Jantar je zkamenělá pryskyřice pravěkých stromů. Někdy se řadí mezi minerály, jindy mezi organogenní sedimentární horniny, jako jsou uhlí, rašelina, ropa nebo asfalt. Je to amorfní látka, která nemá krystalickou mřížku. Pryskyřice, vylučovaná speciálními žlázkami, slouží stromům jako ochrana při poškození kůry nebo napadení hmyzem. Na vzduchu tvrdne a začne procházet procesem polymerizace. Uplynou miliony let, než se z ní stane lehký, křehký a průsvitný jantar, nejčastěji zlatavě žluté barvy. V jantaru se až do dnešních dnů dochovaly i některé pravěké organismy, většinou hmyz, ale i části těl některých větších živočichů a rostlin, zalité kdysi pryskyřicí. Jantar tak slouží jako jakási konzerva, která umožňuje vědcům studovat detaily, které by se jiným způsobem nedochovaly.

Jantar s bioinkluzemi, zástupci pravěkého hmyzu|foto:Lucia Šmídová

O jantaru i skvělých nálezech pravěkého hmyzu nám vyprávěla paleoentomoložka Lucia Šmídová, doktorandka Ústavu geologie a paleontologie Přírodovědecké fakulty Univerzity Karlovy v Praze. Nejstarší jantar, který se dá v přírodě najít, má více než 300 milionů let; pochází z prvohor, konkrétně z období karbonu, a je velmi vzácný. Největší množství jantaru pochází z kenozoika, což je současné souhrnné označení pro období třetihor a čtvrtohor. Jaký je původ tohoto jantaru? Jaké pravěké organismy se v jantaru nacházejí nejčastěji? A proč se nezachovává jejich DNA?