Ničivá exploze sopky Krakatoa

Oblast indonéských ostrovů je regionem, kde o sopečné výbuchy a zemětřesení není nouze. Dochází tu totiž k tak zvané subdukci. Tedy podsouvání tektonických desek. Australská deska se tlačí pod kontinentální Sundskou. Protisměrný pohyb desek vyvolává napětí, které čas od času způsobí zemětřesení. Ohromný tlak zároveň zapříčiňuje tání spodní desky. Vzniklé magma při cestě na povrch vytváří řetězce sopek. Jednou z nich byla právě Krakatoa.

Předehra velké tragédie

Erupce sopky Krakatoa v roce 1883. Litografie z roku 1888|foto:Wikimedia Commons, Parker & Coward, Britain, CC0 1.0, ©

Podle odborníků tento vulkán extrémně soptil už v první polovině 6. století. Podle některých badatelů mohl právě on způsobit tehdejší razantní ochlazení severní polokoule. Jisté je, že v té době se na sopce vytvořily tři kužely. Jeden z nich vybuchl v roce 1530 a vyhladil život na ostrově. Pak se sopečná aktivita na dlouho uklidnila a ostrov Krakatoa opět ožil. Obyvatelé už věřili, že sopka zcela vyhasla. Květen 1883 ukázal, že se mýlili. Tehdy nedaleko Krakatoy došlo k zemětřesení, při kterém se protrhla zlomová linie přímo pod sopkou. Magma vyrazilo na cestu ven. Květnová série vulkanických explozí byla jen úvodem k velkému a také velmi tragickému srpnovému finále.

Nejsilnější zvuk v historii

Ničivý výbuch sopky Krakatoa na dobovém snímku z roku 1883|foto:Wikimedia Commons, Leiden University Libraries, digital collections, CC BY 4.0, ©

První velký výbuch přišel 22. srpna, další 26. a 27. srpna se rozezněly čtyři závěrečné exploze. Ta třetí byla nejsilnější. Její zvuk připravil o sluch námořníky na blízkých lodích a byl slyšet až ve více než tři tisíce kilometrů vzdáleném australském Perthu. Tlaková vlna otřásala okny až v Jakartě, která je od sopky 130 kilometrů. Tato vlna byla měřitelná ještě po pěti dnech, během nichž sedmkrát obletěla planetu. Všechny tři kužely vulkánu vychrlily asi 20 kilometrů krychlových popele a kamení až do výšky 25 kilometrů. Explozi provázel masivní spad popela a také pyroklastické proudy – směs rozžhavené horniny a plynů, které se mohou pohybovat až čtyři sta kilometrovou rychlostí a mít třeba i 800 stupňů Celsia. Po čtvrtém výbuchu se sopka zhroutila do sebe. Z ostrova Krakatoa zbyla jen „kaldera“ – sopečný kotel.

Obří vlna a krásné západy Slunce

Slavný obraz Edvarda Muncha Výkřik z roku 1893 je patrně inspirován úchvatnými západy slunce, které způsoboval globálně se vznášející prach z erupce sopky Krakatoa|foto:Pixabay, Licence Pixabay, ©

Řádění sopky a také mohutné, až čtyřicetimetrové vlny tsunami, které kolaps sopečného masivu vyvolal, připravily o život kolem 36 tisíc obyvatel Krakatoy a sousedních ostrovů. Následky běsnění zaznamenali i v Evropě. Na měřidlech přílivu a odlivu v Biskajském zálivu se objevila dvoucentimetrová odchylka. Sopečný popel se rozšířil do sedmdesáti procent atmosféry, a tak vlivem částic lomících světlo mohli lidé na mnoha místech pozorovat úchvatné západy slunce. Částice v atmosféře zároveň způsobily ochlazení severní polokoule o více než půl stupně a trvalo několik let, než z ní zmizely. Exploze sopky Krakatoa se počítá mezi šest největších sopečných erupcí minulého tisíciletí a zároveň za jednu z prvních mediálně globálně sledovaných událostí.