Nejznámější severočeské značky – Mostecká uhelná

Kvalitní hnědé uhlí ze severu Čech prodávala už v 19. století značka Mostecká uhelná společnost – první a největší těžařská společnost svého druhu v historii rakousko-uherského mocnářství.

Uhlí dřív nemělo značku – co hořelo, to se prodalo. Se zvyšujícími se nároky průmyslu na kvalitu uhlí ale byla značka pro orientaci zákazníka nezbytná.

Uhlí dostávalo značku nejdříve podle jednotlivých podnikatelů a jmen jejich dolů, ve druhé polovině 19. století už ale síly jednotlivců na spravování stále rostoucí těžby nedostačovaly. Vznikaly akciové společnosti s velkým kapitálem z bankovních domů.

První z nich, Mosteckou uhelnou společnost roku 1871 založila Vídeňská směnečná banka. V prvním desetiletí svého života se ale sotva držela nad vodou. Otevřela nové doly na Chomutovsku, které se ukázaly jako nerentabilní. Navíc uhlí v té době postihla odbytová krize. Společnost dokonce přestala vyplácet akcionářům dividendy.

V roce 1883 vstoupil do služeb Mostecké uhelné vynikající technik a organizátor Gustav Bihl, který dokázal odvrátit hrozbu krachu. Rapidně snížil náklady zavedením technických vymožeností i „lepším využitím dělnictva“. Zkrátil sice pracovní dobu z 11 na 10 hodin, ale přitom zvýšil těžbu za směnu. Zavřel také nerentabilní chomutovské doly.

Společnost krizi definitivně překonala roku 1886, kdy se jí podařilo výhodně koupit výnosné doly u Teplic a Bíliny. Brzy pod svou hlavičku získala všechny důležité značky uhlí v revíru. Sama v roce 1891 přidala další pojem, když zahájila těžbu v nejmodernějším dole té doby – v dole Alexander.

V roce 1895 společnost koupila ložiska nejkvalitnějšího uhlí okolo Oseka. Mělo to ale jeden zádrhel, opakovaně je zaplavovala spodní voda. Gustav Bihl však navrhl systém hrází a čerpadel, který konečně zabránil zatopení dolů.

Akcie Mostecké uhelné na burze stouply na úžasných 350 procent nominální hodnoty. Pak ale přišla katastrofa nazývaná „mostecké Pompeje“. Na dole Anna došlo k průvalu, do hlubin se propadly desítky obytných domů, zemřeli čtyři lidé. Společnost musela zaplatit vysoké odškodné a cena akcií ze dne na den klesla takřka o polovinu. Ještě téhož roku se ale vrátila na původní hodnotu.

Akcionáři si mohli mnout ruce, společnost dodávala uhlí i do Německa a Polska. O propagaci značky se staral geniální ústecký velkoobchodník Ignaz Petschek, který prodejem uhlí dosáhl pozice nejbohatšího muže první republiky.

Od roku 1892 neklesla těžba Mostecké uhelné pod 11 milionů tun ročně, před první světovou válkou to bylo i 18 milionů tun a od 20. let 20. století přibyl nový významný odběratel – elektrárny.

Za první republiky utrpěla značka Mostecké uhelné těžký šrám, když roku 1934 na dole Nelson došlo k největší důlní tragédii v historii dobývání uhlí v Čechách. Při explozi plynu tenkrát zemřelo 142 horníků.

Za druhé světové války se kvalitní uhlí z dolů Mostecké uhelné stalo surovinou pro výrobu benzinu v litvínovské rafinerii. Po znárodnění se název změnil na Hnědouhelné doly v severozápadních Čechách a následně vznikl národní podnik Severočeské hnědouhelné doly.

V roce 1992, při restrukturalizaci tohoto těžařského gigantu, vznikla z jedné části Mostecká uhelná společnost, jejíž jméno se nezakrytě inspirovalo historií.

autor: Martin Krsek
Spustit audio