Mortichnia: zkamenělá smrt v přímém přenosu a brzké „nalezeniny“ slavného Kelta ze Mšeckých Žehrovic

V úvodním přehledu zajímavostí se dozvíte, kolik plastových mikročástic podle odhadu a počítačových simulací plave ve světových oceánech, představíme aktivity experimentálních archeologů ze Všestar, kteří kácí kamennými sekerami stromy, prozradíme vám, z jaké doby pochází aktuálně nejstarší písemná zmínka o severském bohu Ódinovi a zmíníme se také o nedávném přistoupení české vlády k ujednáním kosmické iniciativy Artemis, v níž jde o spolupráci na průzkumu a využití Měsíce, Marsu a dalších vesmírných těles; první let programu se již uskutečnil – sice v automatickém režimu, ale v roce 2024 by se už k Měsíci měli vydat lidé.

Mortichnia: Zkamenělé okamžiky smrti

Kolekce fosilních stop – tzv. mortichnií, nalezených na libanonských lokalitách Haqel a En Nammoura|foto:Richard Pokorný, Univerzita Jana Evangelisty Purkyně v Ústí nad Labem

Zkameněliny čili fosilie živočichů jste už všichni viděli a je vám jasné, že aby taková fosilie vznikla, musel onen živočich nejprve zahynout. Většinou není moc jasné, za jakých okolností a kde k tomu došlo; existují však zcela specifické typy fosilií, kdy se mrtvého živočicha podaří nalézt přímo na místě jeho smrti – někdy dokonce i se zkamenělými stopami smrtelného zápasu. K zajímavému objevu většího počtu těchto takzvaných mortichnií došlo nedávno v Libanonu – a byl u toho i jeden český paleontolog.

Improvizované pracoviště k preparaci fosilií na libanonské lokalitě Haqel|foto:Richard Pokorný, Univerzita Jana Evangelisty Purkyně v Ústí nad Labem

Mortichnia řadí odborníci mezi tzv. ichnofosilie, kam patří nejrůznější zkamenělé stopy po lezení organismů, jejich odpočinku, projídání sedimentu, tedy nejrůznější chodbičky, ale také obytné struktury – doupata. Odborníci je registrují a třídí, přestože v naprosté většině případů – až na mimořádné výjimky – nemají tušení, kteří konkrétní živočichové jsou původci oněch zkamenělých stop. Hovoří paleontolog Richard Pokorný z fakulty životního prostředí Univerzity Jana Evangelisty Purkyně v Ústí nad Labem. Co ho do Libanonu zavedlo? Věděl předem o zmíněných unikátních fosiliích?

80 let od objevu Kelta ze Mšeckých Žehrovic

Hlava Kelta ze Mšeckých Žehrovic|foto:Petr Horník/Právo, Profimedia

Letos 19. května uplyne 80 let od objevu kamenné hlavy Kelta ze Mšeckých Žehrovic na Rakovnicku. Je to jeden z nejslavnějších nálezů z doby laténské, učiněných na našem území. O hlavě se říká, že představuje nějakého keltského boha nebo hrdinu čili héróa. Možná jde dokonce o skutečný portrét předka, případně keltského druida. V každém případě je opuková hlava s nakroucenými kníry a typickým nákrčníkem jednou z nejznámějších tváří českého pravěku. Jak došlo k jejímu objevu a co o jejím původu, účelu a vzhledu soudí současná věda?

Kamennou hlavu Kelta ze Mšeckých Žehrovic našel v roce 1943 místní občan, horník Josef Šlajchrt, v malé pískovně za obcí, v blízkosti hliněných valů, o kterých dnes víme, že pocházejí ze stejného období jako hlava sama, tedy z doby laténské. Probíhaly na této lokalitě už před samotným nálezem hlavy nějaké vykopávky? Na to jsme se ptali Natálie Venclové z Archeologického ústavu Akademie věd České republiky v Praze, specialistky na dobu železnou.