Mixové lezení a drytooling

Horolezce, zaklesnutého v hrůzu nahánějícím ledopádu, si asi umíme představit všichni. Co si ale představit pod pojmem mixové lezení a drytooling?

„Vzniklo to z ledového lezení, kdy se lidé snažili vylézt těžší a těžší věci. Z toho vzniklo mixové lezení a v těch největších převisech, kde žádný led nepotkáte, vznikl drytooling – lezení s cepíny a mačkami po čisté skále.“ vysvětluje světový lezec, pocházející z malé vesničky u Semil, Mirek Matějec, pro kterého jsou skály a ledy druhým domovem.

Neustále překonávání vlastních hranic je životní náplní také pro Lucii Hrozovou. „Je to vlastně nejextrémnější forma lezení, protože v tom mixovém stylu se dají ty cesty hnát do opravdu obtížné úrovně – jak do sportovní stránky nebo co se týká reálného nebezpečí, které hrozí při pádu...“ vysvětluje mladá lezkyně.

Oba severočeští lezci mají na svém kontě nejen přelezy nejobtížnějších, přírodních cest na světě, ale také skvělé výsledky v závodech. Ty se obvykle konají na umělých stěnách, plných překážek. Ledové úseky jsou zde často nahrazeny dřevěnými bloky, do kterých se cepíny a mačky umí zakousnout podobně jako do ledu. Trénink probíhá z velké části venku ve skalách, někdy ale není zbytí a lezec musí skousnout i střechu nad hlavou.

„Pak je člověk zavřený na malé stěnce, kde má připravené tréninkové trasy, kde krouží a trénuje. Kolikrát mu musí stačit i hrazda doma, na které se zavěsí a shybuje.“ popisuje Matějec a potvrzuje domněnku o rizikovosti tohoto podivného koníčku.

„Většinou spadne nejdřív lezec a až chvíli za ním cepín, který může spadnout kamkoliv. Často odkládáme cepín do pusy, abychom mohli přebrat ten druhý cepín a když v ten moment spadnete, tak to není taky nic příjemného. Můžete si rozbít obličej nebo třeba vyrazit zub...“ konstatuje Matějec.

To, že nejčastější destinací letícího cepínu je právě obličej, potvrzuje také Lucie Hrozová: „Je to přesně to místo, kam to letí, ať už nos nebo zuby... I přeseknuté lano, kdy se stalo na závodech, že lezkyně zůstala viset jen na zbytcích lana.“

Přidává pod kotel drobná lezkyně a ještě pokračuje: „Na ledech hrozí, že se s tebou urve i třeba celý ten led a ta obrovská masa to lano přetrhne...“ vypočítává děčínská rodačka, která se k lezení s cepíny dostala úplnou náhodou. Nyní je jednou z nejúspěšnějších mixových lezkyň světa. Je za tím osud?

„No, osud... Hlavně asi poměrně tvrdý trénink pod vedením mého táty. A hlavně obrovské nadšení do toho... Někdy se samozřejmě taky nechce, ale převažuje to nadšení.“ svěřuje se Lucie Hrozová.

Lezení s cepíny je neustálý hazard se životem. Ale také vášeň, souznění s přírodou a obrovská výzva. A možná právě proto je tak snadné mu propadnout. Šárka Sudová, Jablonec nad Nisou.

Mirek Matějec a Lucie Hrozová byli předloni oceněni za společný přelez jedné z nejtěžších cest světa, italské Illuminati.