Malíř Jurského parku: vzpomínka na Jana Sováka a blízká setkání s UFO i záhadology z Týmu Záře
Jan Sovák: malíř Jurského parku (4:42) – Procházka květnovou oblohou (21:59) – 30 let s Planetáriem: UFO více či méně tajemné a proměna projektu Záře, 2. část (27:36)
V úvodním přehledu zajímavostí se dozvíte, jak moc je podle vědců zemědělská půda světa zamořena těžkými kovy, povíme si kolik medvědů hnědých žije v rumunských Karpatech, ponoříme se pod vodu u ostrova Svatá Helena v jižním Atlantiku, kde se odehrávají pářící rituály žraloků obrovských a také u Jižních Sandwichových ostrovů, kde byl poprvé nafilmován živý kalmar Hamiltonův; nakonec se vrátíme do Čech a navštívíme barokní areál v Kuksu, kde byly nedávno objeveny zajímavé dobové nápisy.
Pravěký svět malíře Jana Sováka
Podobu pravěkého světa má asi řada z nás stále ještě do jisté míry zafixovanou tak, jak ji ve 20. století do svých nádherných obrazů a ilustrací vtiskl malíř Zdeněk Burian. Tato malovaná minulost však už dávno není, co bývala. Překotný vývoj paleontologické vědy způsobil, že všechno je dočista naruby. Jen vzpomeňte na Jurské parky, televizní dokumenty o dinosaurech a desítky nových objevů... Nové vědecké názory si pochopitelně žádaly nového uměleckého ztvárnění. A náhoda tomu chtěla, že jedním ze světově nejznámějších tvůrců paleontologických rekonstrukcí se stal opět rodák z Čech, konkrétně z Tábora. Malíř Jan Sovák.
Pětatřicet let žil a maloval v kanadské provincii Alberta, přesněji v Calgary. Do České republiky se vrátil v roce 2017, hlavně kvůli tvorbě nových expozic pro pražské Národní muzeum; 14. dubna letošního roku po těžké nemoci zemřel. Nedá se říci, že by Česko nenavštěvoval i dříve. Ze svého kanadského domova jezdil dost pravidelně – mimo jiné i za českými paleontology, s nimiž hojně spolupracoval. Byl tu i na podzim roku 2003, v souvislosti s velkou výstavou svých obrazů, kterou připravilo pražské Národní muzeum. Právě tehdy poskytl malíř Jan Sovák trochu svého drahocenného času i nám.
Ze všeho nejdříve jsme si na podzim roku 2003 s Janem Sovákem povídali o jeho malířských začátcích. Nelze totiž předpokládat, že by se někdo jen tak, bez patřičné průpravy věnoval malířským rekonstrukcím vymřelých živočichů. To zkrátka dost dobře nejde. Ani u Jana Sováka to jiné nebylo. Jakým způsobem vytvářel své rekonstrukce vymřelých živočichů?
Za svůj život ilustroval více než tři stovky knih, které vyšly v mnoha jazycích. Včetně Crichtonova románu Jurský park – jeho ilustrace mimochodem výrazně ovlivnily grafickou podobu filmu, který byl podle něj natočen. Jan Sovák byl také výtvarníkem mnoha televizních a filmových dokumentů. Svými ilustracemi doprovodil stovky článků v časopisech, jeho obrazy dnes najdete v desítkách muzeí celého světa, včetně pražského Národního muzea, kde se výraznou měrou podílel na vzniku nové pravěké expozice, konkrétně na modelech pravěkých zvířat; nebo v Domě přírody Českého krasu v Koněprusích u Berouna. Stopa, kterou po sobě zanechal, je nesmazatelná.
Blízká setkání a metamorfóza projektu Záře
Jak jsme si řekli v minulém pořadu, v roce 2022 uzavřel po třiceti letech činnosti své stránky projekt Záře, který se věnoval evidenci a výzkumu UFO a dalších nevysvětlených jevů. Nebylo to však uzavření definitivní, i když to tak tehdy vypadalo... Právě o UFO čili „neidentifikovaných létajících objektech“, byla řeč minulý týden. Řekli jsme si, co se pod tímto jevem skrývá (nebo by se skrývat mohlo) a představili jsme jeden z nejzáhadnějších českých případů. Tentokrát se s ufologem Vladimírem Šiškou budeme věnovat dalším záhadám, které se badatelé z projektu Záře snažili rozlousknout a povíme si také, proč byl tehdy projekt ukončen.
Kromě stovek hlášení o světelných jevech či létajících objektech shromáždili badatelé z projektu Záře řadu svědectví o údajných „blízkých setkáních“ s tajemnými bytostmi. Další populární záhadou, kterou se badatelé z projektu Záře zabývali, byly takzvané obilné kruhy. I přesto, že si mnohé záhady dál žádaly své objasnění a hlášení o neidentifikovaných létajících objektech stále přicházela, badatelé z projektu Záře se v roce 2022 rozhodli, že namísto oslav 30 let své činnosti projekt ukončí. Vypracovali závěrečnou zprávu, publikovali ji na svém webu, kde je k přečtení i dnes, a projekt uzavřeli. Proč?
Projekt Záře byl unikátní i ve světovém měřítku; především svou systematičností. A také tím, že jako ufologický a záhadologický projekt dokázal koexistovat se skutečnou vědou, aniž by ji to urazilo. Badatelé, kteří se podíleli na ukončeném projektu Záře, se po určité pauze rozhodli na svou dosavadní činnost navázat. Jak tento měsíc oznámili v tiskové zprávě na webu projektzare.cz, založili nový badatelský tým, nazvaný Tým Záře. Ten bude fungovat jako neformální sdružení, jehož hlavním cílem je i nadále shromažďování a analýza dat o pozorování UFO na území České republiky a také výzkum nevysvětlených jevů. Podle nového koordinátora Martina Chlebovského chce Tým Záře pokračovat v započaté kvalitní práci, zároveň se však chce otevřít novým možnostem, navázat spolupráci s širším okruhem odborníků a rozvíjet mezinárodní partnerství. A to všechno s důrazem na vědecký a racionální přístup. A tak to má být.
Mohlo by vás zajímat
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
