Krvavý hodokvas na Vyšehradě, 9. února léta Páně 1003
Masopustní úterý bývala rozverná a veselá. To, od kterého nás dělí 1020 let, však přineslo drama, které vešlo do historie jako Krvavý hodokvas – první vyvraždění Vršovců.
Vršovci byli jedním z nejmocnějších rodových klanů raně středověkých Čech a konkurenti vládnoucích Přemyslovců. Spletitá historie jejich vzájemných vztahů by strčila do kapsy i „Hru o trůny“. Chvíli spolupracovali, chvíli na sebe nevražili. Například v roce 995 Vršovci pomohli Přemyslovcům vyvraždit jiný mocný rod – Slavníkovce. Po vyvraždění Slavníkovců Přemyslovci nechali Vršovcům slavníkovskou Libici.
Krutý chlapík Boleslav III.
Slavníkovská genocida se přihodila za panování knížete Boleslava II. Po jeho smrti v roce 999 nastoupil na knížecí stolec jeho syn Boleslav III. Vršovci se tehdy počítali mezi jeho spojence. Boleslav III. byl dost krutý chlapík. Neměl mužského potomka; snad proto se zhruba po dvou letech vlády rozhodl zneškodnit své bratry. Prostředního Jaromíra nechal vykastrovat a nejmladšího Oldřicha chtěl nechat rovnou zabít. Oldřich a Jaromír proto i se svou matkou utekli do Bavorska ke starému spojenci jejich otce, vévodovi Jindřichu II., který byl o rok později korunován římským králem.
V Čechách mezitím vypuklo proti Boleslavovi III. povstání, podporované snad i Vršovci. Krutý kníže utekl nejprve do Schweinfurtu k Jindřichovi Nordgavskému, ale ten Boleslava III. nepřivítal nijak srdečně. Uchýlil se proto do Polska, pod ochranu tamějšího vládce Boleslava Chrabrého. Polský kníže Boleslav Chrabrý na český knížecí stolec zatím dosadil Vladivoje, který v roce 1003 zemřel. Po něm se vlády s vojenskou podporou krále Jindřicha II. jen velice nakrátko ujal vykastrovaný Jaromír. Do Čech se totiž téměř bezprostředně vrátil Boleslav III. doprovázený polskými vojáky Boleslava Chrabrého a Jaromír musel opět prchnout.
Vyšehradské vraždění
Na pražský knížecí stolec navrátilý Boleslav III. ohlásil, že odpouští všem, kdo ho dříve zradili a uspořádal ve svém sídle na Vyšehradě masopustní hostinu. Důvěřivě se na ni dostavili i Vršovci. Někdy v předchozích letech zajali Boleslavova bratra Jaromíra, svlékli ho do naha a všelijak mučili. Možná se domnívali, že i tím jasně ukázali, na čí straně stojí. To se ale mýlili. Během hostiny na Vyšehradě se rozpoutala krvavá řež, při které byli přítomní Vršovci zmasakrováni. Boleslav III. prý osobně holýma rukama jednoho z nich uškrtil. Údajně to byl manžel jeho jediné dcery. Boleslav, který stále neměl mužského potomka, se možná bál, že na základě svazku jeho dcery s Vršovcem by si Vršovci mohli dělat zálusk na přemyslovský trůn. Masakr Vršovců v Čechách vyvolal další povstání a Boleslavovi III. vynesl doživotní uvěznění v Polsku, kde byl navíc ještě oslepen.
Nutno říct, že všechny Vršovce se 9. února 1003 zavraždit nepodařilo. Rodinné klany byly totiž tehdy skutečně početné. K dalšímu vraždění dal proto v roce 1014 příkaz Boleslavův bratr Oldřich, tehdejší kníže. Mocný rod definitivně vyhladil až o sto let později kníže Svatopluk. To jsou ale příběhy, které si necháme zas na někdy jindy.
Související
-
47. schůzka: Český stát v ohrožení: Boleslav III., Jaromír, Oldřich
Jak tak postupujeme od dob nejstarších po časové přímce směrem k dobám mladším a mladším, ocitáme se na stále pevnější půdě.
-
48. schůzka: Vyvraždění Vršovců, Jaromír a Oldřich
Toulky českou minulostí, v pořadí po osmačtyřicáté. Po pravdě, nejsou to právě jednoduché, bezproblémové schůzky.
-
Vyšehrad je památkou, parkem, vesnicí a symbolem v jednom, říká jeho ředitel Petr Kučera
Vyšehrad je jedinečný historický areál tyčící se na skále nad pravým břehem Vltavy. Zdaleka nejde jen o působivou baziliku sv. Petra a Pavla, která je jeho dominantou.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
S hereckými hvězdami poznejte tajemství textu starého dva tisíce let
Ondřej Kepka, režisér a moderátor
O věrné lásce statečného Chairea a sličné Kallirhoy
Román byl napsán pravděpodobně už v prvním století našeho letopočtu a možná dokonce i dříve. Jde o první dochovaný milostný a zároveň i dobrodružný román nejenom antického, ale vůbec evropského písemnictví.
