Je vám zima? Jezte potraviny, které vás zahřejí
Tradiční čínská medicína zkoumá energii potravin – ne ve smyslu počtu kilojoulů a kalorií, ale ve smyslu jejich vnitřní energie, která má účinky na naše tělo, náladu i výkonnost.
Zahřívací potraviny jsou podle ní takové, u kterých převažuje mužská energie, neboli jang. Konkrétně jde například o drůbeží, hovězí a vepřové maso, ryby, sušené ovoce, vejce, sůl, ocet, sójovou omáčku, hořčici, křen, pórek, česnek, cibuli nebo kulatozrnnou rýži. Obecně do této kategorie spadají také polévky a omáčky.
Z technik je doporučováno vaření, pečení, popřípadě restování. Prostě žádné studené zeleninové a ovocné saláty.
Mimochodem, tradiční čínská medicína má na pojídání salátů v zimě zajímavý názor. Jelikož salát nás nezahřeje, tělo si na obranu proti chladu začne ukládat tuky. To je dobré vědět, až si zase po Vánocích budeme chtít naordinovat salátovou dietu a budeme se divit, proč nefunguje.
Naše babičky dobře věděly...
Podívejme se teď do našich končin a zkusme si srovnat tradiční čínské vědění s českými zvyklostmi. Ne nadarmo je tradiční česká kuchyně plná omáček, polévek, které jsou grunt, hutných a masitých jídel.
Naše končiny bývaly chladné, ústřední topení nebylo běžnou součástí domovů, a tak bylo třeba se zahřát skrze žaludek.
Pohanka a jáhly jsou tradiční potraviny staročeské kuchyně – zvláště v zimě byly velmi populární. Obě obiloviny nejenže zahřívají, ale jsou také plné vitamínů a minerálů, a navíc bez lepku.
V období zimy se konzumovalo také maso – zabíjačky probíhaly výhradně v zimních měsících. Tradiční součástí zimní kuchyně byl také křen, pórek, brambory, mrkev či celer, i pro dlouhou trvanlivost. Nezapomínejme ani na cibuli a česnek, to jsou podle našich předků skvělá přírodní antibiotika!
Mohlo by vás zajímat
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí
Karin Lednická, spisovatelka

Šikmý kostel 3
Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.