Jak vrátit vodu do vyschlé krajiny a měsíc Miranda, podivný společník planety Uranu

V úvodním přehledu zajímavostí se zmíníme o asi nejvzácnějších obyvatelích nové expozice pražské zoo Darwinův kráter, dravých vačnatcích ďáblech medvědovitých z Tasmánie; povíme si, že dinosauři mohli přežít až do dneška, kdyby planetka, která ukončila jejich pozemskou existenci, narazila do Země pod jiným úhlem a představíme vám archeologické nálezy ze staveniště nového letiště u mexického hlavního města, ale také nejstaší kresbu v České republice, která byla objevena v Kateřinské jeskyni v Moravském krasu. A také vám zprostředkujeme názor některých vědců, že lidské osídlení Marsu nebude možné bez řízené úpravy lidské DNA.

LAND4FLOOD: Vědci za vodu v krajině

Zavlažovací systém v zámeckém parku ve Slatiňanech|foto:Josef Kopecký, Český rozhlas, Český rozhlas

Česká krajina stále víc vysychá. Není to jen proto, že třeba méně prší a zimy jsou teplé a bez sněhu; můžeme si za to i sami. Příliš mocně jsme se snažili vodu v krajině „umravnit“, aby nám nepřekážela a nepáchala škody. Odvodnili jsme podmáčená pole a lesy, narovnali meandry potoků i řek a ve městech jim zpevnili břehy zdí; některé toky jsme dokonce uzavřeli do betonových rour a „živou vodu“ tak ponížili na úroveň kanalizačních stok. „Nepohodlné“ vody se co nejrychleji zbavit – to je dědictví, které jsme získali po předcích. A proto naše krajina vypadá tak, jak vypadá. Trápí nás sucho tak velké, že je vidět i na družicových snímcích z vesmíru. Nic na tom nemění ani občasné povodně a záplavy, které byly, jsou a budou a musíme si s nimi umět poradit právě tak, jako se suchem. Řešení obou těchto extrémů je přitom v mnohém podobné a leží v krajině.

Suchý poldr u Žichlínku|foto:Obec Žichlínek

Sucho a občasné povodně netrápí jen nás, je to celosvětový problém. Na evropské úrovni se s ním snaží vypořádat panevropská iniciativa LAND4FLOOD, která sdružuje více než 100 odborníků z 35 zemí. Předsedkyní této iniciativy je ekonomka Lenka Slavíková, řešitelka vědeckých projektů a garantka oboru Regionální rozvoj a veřejná správa na Fakultě sociálně ekonomické Univerzity Jana Evangelisty Purkyně v Ústí nad Labem. Problematiku institucí a ekonomických nástrojů v ochraně životního prostředí i jejich uplatnění v oblasti vodního hospodářství sleduje už dlouho... Ideální stav je vodu nevyhánět – držet si ji sice od těla, ale nechat ji v krajině. Jak toho dosáhnout, tím se právě zabývají odborníci v rámci celoevropské iniciativy LAND4FLOOD.

Rozbitá, slepená Miranda?

Logo|foto:Český rozhlas

V naší sluneční soustavě najdete spoustu zajímavých a někdy i velmi podivných těles. Stačí se podívat třeba na měsíce velkých plynných planet. Díky kosmickým sondám známe poměrně dobře oběžnice Jupitera a Saturnu. Světy Uranových a Neptunových měsíců jsou nám podstatně vzdálenější. Jsou příliš daleko a příliš malé na to, abychom našimi pozemskými prostředky dohlédli na jejich povrch a viděli tam nějaké podrobnosti. Výjimku představují měsíce, na které se zaměřily kamery sondy Voyager 2, dosud jediné, která za celou dosavadní historii kosmonautiky kolem Uranu a Neptunu prolétala. Bylo to v 80. letech minulého století. Nejpodivnější z těchto měsíců je zřejmě Miranda, objevená roku 1948 známým astronomem Gerardem Kuiperem jako v pořadí pátá oběžnice planety Uranu.

Že s měsícem Mirandou není všechno úplně v pořádku věděli astronomové od okamžiku jejího objevu. Ukázalo se totiž, že toto těleso v období opozice významně zjasňuje. Co to znamená nám vysvětlil Jakub Rozehnal, ředitel pražského Planetária a Štefánikovy hvězdárny na Petříně. A prozradil také, co se vědci o Mirandě dozvěděli ze snímků zaslaných Voyagerem 2, a proč je to tak překvapilo.