Jak se bránit útoku či přepadení?

11. březen 2015

Kdekoliv a kdykoliv se vám může stát, že se stanete terčem trestného činu - konkrétně třeba obětí kapsářů nebo zlodějů. Je důležité se umět bránit, mimo obrany je ale také velice důležitá prevence.

„V první řadě bychom se měli snažit o to, aby k napadení vůbec nedošlo,“ vysvětluje instruktor sebeobrany Michal Jonák.

To znamená, že bychom neměli na obdiv dávat drahé věci, neukazovat peníze, vyhýbat se tmavým místům a netvářit se bohatě, ale spíše chudě a nebezpečně a chodit ve větších skupinkách.

Ale ani to nám nemusí zaručit stoprocentní bezpečí. Těžko se budete bránit silnému protivníkovi, a proto se také v dnešní době stále více i mezi veřejností rozmáhají pepřové spreje neboli pepřáky. Jedná se malou dózu s určitou látkou a rozprašovačem, která slouží k sebeobraně. Použití je velice jednoduché, pouze odjistíte, zmáčknete a snažíte se zasáhnout útočníkovi oči.

Čtěte také

„Lepší pepřové spreje v dnešní době mají i látku, která je vidět pod UV lampou, tedy pro policii je lehčí usvědčení pachatele,“ popisuje prodejce obranných sprejů.

Je takzvaný pepřák vhodný k sebeobraně i pro starší generace? „Pepřový sprej, si myslím, je úplně v pořádku, protože to není kontaktní zbraň, může ten člověk ustupovat a stříkat ten sprej, a tím může zamezit dalšímu útoku či pokusu o krádež,“ říká Jonák a doplňuje: „Určitá část té sebeobrany je i psychická pohoda a sebevědomí, protože ti útočníci si většinou vybírají lidí, kteří vypadají, že se budou hůř bránit.“

V některých případech, třeba pokud jsme ohrožováni zbraní nebo se nemáme čím bránit, je ale lepší zloději vyhovět. Máme přece jen jeden život.

autor: Martin Dušek
Spustit audio

Nejposlouchanější

Více z pořadu

E-shop Českého rozhlasu

Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí

Karin Lednická, spisovatelka

kostel_2100x1400.jpg

Šikmý kostel 3

Koupit

Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.