Jak bylo rozluštěno lineární písmo B ze starověké Kréty – a jakou roli sehráli po Bílé hoře jezuité?

V úvodním přehledu zajímavostí se dozvíte, proč se ze světových muzeí a galerií stěhují do africké Nigérie takzvané beninské bronzy, povíme si jak se daří ohroženým hvozdíkům písečným českým, které nerostou jinde než u Klenče na Podřipsku, představíme vám vzácný nález bronzového meče z Krušných hor, zmíníme se o novém snímku vesmírného teleskopu Jamese Webba zachycujícím tanec vzdálené dvojhvězdy a také o neúspěšném startu japonské rakety Epsilon-6.

Michael Ventris a tajemná písma z Kréty

Restaurovaný severní vstup do paláce Knóssos na Krétě.|foto:Profimedia

Před sto lety, v červenci 1922, se v Anglii narodil architekt a amatérský filolog Michael Ventris. Dožil se pouhých 34 let, ale nechal po sobě nesmrtelné dílo. Před 70 lety totiž rozluštil záhadné písmo ze starých hliněných tabulek, nacházených tehdy především na Krétě. Pojďme si tenhle dobrodružný příběh připomenout.

Středomořská Kréta byla ve druhém tisíciletí před Kristem baštou mínójské a mykénské civilizace, kterou ve 12. století před naší érou stihla katastrofa, o jejíž podstatě nevíme nic bližšího. Výstavné paláce se změnily v trosky a velké činy mykénských hrdinů přežily jen ve svědectvích antických bájí a Homérových eposů.

Sir Arthur J. Evans, britský archeolog, který na počátku 20. století na Krétě objevil a vykopal známý palác v Knóssu, pravděpodobné centrum mínojské civilizace, zničený asi roku 1425 př. n. l. patrně přírodní katastrofou|foto:Wikimedia Commons, Wellcome Collection gallery, CC BY 4.0, ©

V roce 1900 vykopal Angličan Arthur Evans rozlehlý palác v krétském Knóssu. Mezi jinými vzácnostmi tam našel i stovky hliněných tabulek, popsaných neznámým písmem, kterému se později začalo říkat lineární písmo B.

Evans se po celý zbytek života snažil písmo knósských tabulek rozluštit. Nebylo mu dáno. Na něco však přeci jen přišel. Podle počtu znaků například správně odhadl, že lineární písmo B je slabičné. Každý ze sedmdesáti znaků označuje jednu slabiku. Správně také usoudil, že jednotlivá slova jsou v textu oddělována svislými čarami a že nápisy směřují zleva doprava. Odhalil, že texty obsahují též ideogramy – tedy obrázky, zachycující konkrétní věc nebo předmět. Evans však neměl tušení, jaký jazyk se pod neznámými znaky lineárního písma B skrývá, a tak jeho snahy nevedly k žádnému cíli.

Hliněná tabulka popsaná tzv. lineárním písmem B (mínojská civilizace, přibližně 1375 př. n. l.)|foto:Profimedia

Až v roce 1953 publikoval Michael Ventris ve spolupráci s Johnem Chadwickem první článek o rozluštění krétsko-mykénského lineárního písma B... Než vám prozradíme, jak k tomu došlo, musíme si nejprve ujasnit, jak to vlastně s krétskými písmy je. Je jich totiž víc. Právě u této otázky začal před lety náš rozhovor s klasickým filologem a mykénologem Antonínem Bartoňkem, tehdy emeritním profesorem Filozofické fakulty brněnské Masarykovy univerzity.

Jak moc temné bylo temno? 2. část

Pražský kostel svatého Salvátora a průčelí Klementina, bývalé jezuitské koleje, kde dnes sídlí Národní knihovna|foto:Jolana Nováková, Český rozhlas

Jako doba temna se v naší historii tradičně označuje období, které začalo bitvou na Bílé hoře v roce 1620 a skončilo až v 18. století za vlády císařovny Marie Terezie. Pobělohorský počátek byl poznamenán třicet let trvajícím válečným konfliktem, který těžce zasáhl celou Evropu; tu střední, včetně českých zemí, zvlášť. Když válka skončila, návrat starých časů to nepřineslo. Za jednoho z hlavních činitelů pokračujícího temna se u nás tradičně označovala katolická církev. Zdůrazňovala se především role jezuitského řádu, těch, jak psal Karel Havlíček Borovský, „lítých hubitelů českých knížek“. Bylo to označení oprávněné a vůči jezuitům spravedlivé? O tom si budeme povídat dnes. A také barokní krajině a poutích.

Podle historičky Ivany Čornejové, která se mimo jiné zabývá i církevními dějinami 16. až 18. století, si jezuitský řád za svou „temnou“ pověst může do jisté míry sám.