Intelektuálové z Milétu: O počátcích filosofie

Tradice velí ji zařadit k roku 600 př. Kr., samozřejmě plus mínus. Tradice taky velí ji lokalizovat, poněkud paradoxně, mimo evropský kontinent: první filosofická škola vznikla v Malé Asii, v tamější řecké kolonii Milétu. Jejímu evropskému rysu to však nijak neubírá, i když vznikla pod vlivem, či spolupůsobením civilizací odlišných.

Filosofování jako vzpoura intelektuálů

Filosof Thalés z Milétu. Fiktivní portrét|foto:Český rozhlas

Filosofování přitom neznamenalo nic jiného než jakousi intelektuální rebelii, která časem přerostla v intelektuální revoluci. Rebel či revolucionář bojuje proti stávajícímu systému – a tím systémem byl mýtus. Všechny tehdejší civilizace měly poměrně komplexní mytologický systém, kterým vysvětlovaly vznik světa a člověka, legitimizovali politické a sociální poměry a definovaly smysl bytí. Všechno se to silně neslo v duchu „držet hubu a krok“, protože vzpoura proti mýtu by mohla ohrozit nejen jeho monopol, ale také soudržnost společnosti jako celku. A právě takovou vzpourou ta řecká filosofie byla.

Logo|foto:Český rozhlas

Kdo byli ti revolucionáři? Byli to lidé vzdělaní a zcestovalí. Byli to lidé žijící v prostředí, kde se střetávaly jednotlivé mýty – není náhodou, že první filosofové žili v nejbohatším přístavu, kde se sbíhaly kontakty na tři kontinenty. A tihle filosofové se pod dojmem svých výprav a zkazek námořníků začali ptát: jak je možné, že podle našich mystiků je slunce vozem boha Hélia, když podle Egypťanů je to loď boha Amona Re? Jak je možné, že dle naší tradice je vládcem světa Zeus, zatímco dle Féničanů Baal? Atd… Buď platí jedno, nebo druhé. A platí-li jen jedno, kdo se mýlí? A co když se mýlí všichni? Zkrátka filosofové začali zpochybňovat mýtus. Platon později prohlásí, že údiv, pochyby a nejistota jsou výchozí stavy pro filosofování.

První filosofie a hledání odpovědí

Platón a Aristotelés. Detail z Rafaelovy fresky Athénská škola v Papežském paláci ve Vatikánu, vytvořené v letech 1509-1510|foto:licence Public Domain, volné dílo, Web Gallery of Art

Co to všechno znamenalo z pohledu mýtů? Že filosofové nedrželi hubu ani krok. Rušili zažitý status quo. Dělali intelektuální revoluci. A ten Platon na to dojede a bude elitami odsouzen k trestu smrti. Budiž také řečeno, že v kladení otázek byla filosofie dobrá, velmi dobrá – ale horší už to bylo s odpověďmi. A řada z těch lidí čestně přiznávala, že ty odpovědi moc nemají, ale v jejich hledání že právě spočívá síla filosofie. A proto sto let po Miléťanech řekne Sokrates to své „Řekové mě považují za nejmoudřejšího, ale to jen proto, že vím, že nic nevím.“ Jedno ale Miléťané věděli, nebo si aspoň mysleli, že to vědí: a sice, že pravda tam venku někde je. Je poznatelná, i když skrytá. A usilovali o její odkrytost, aletheia. A je poznatelná rozumem, kritickou reflexí skutečnosti a tímhle momentem začali filosofové psát taky velký příběh vědy. Ta na rozum taky nedá dopustit. 

Milétský filosof Anaximenés na fiktivním portrétu z roku 1580|foto:Český rozhlas

Oproti vědeckému důrazu na praxi však první filosofové velebili theoria – tedy prosté pozorování řádu věcí. I proto použil Pythagoras analogii s lidmi na olympijských hrách: jedni tam jsou pro slávu, druzí, aby na tom nahrabali jmění – a třetí, aby se dívali a pozorovali.  Ti třetí, ti diváci praktikující theoria, to jsou filosofové.

A uvážíme-li kulturní standardy tehdejší Hellady, má jistě aspoň trochu pravdu profesor Bělohradský, když prohlásil, že filosofie vznikla při alkoholických orgiích řeckých homosexuálů. I v takovém prostředí mohou vznikat kořeny civilizace, jež přetrvá tisíciletí.