Experimenty. Pěstování exotických plodin na barokním dvoře Švamberk a vliv izolace na člověka

V úvodním přehledu zajímavostí se dozvíte o jedlých potravinářských obalech vyvíjených brněnskými vědci, povíme vám, jak indičtí záchranáři během vlny veder zachraňovali vyčerpané a dehydrované ptáky, zapochybujeme o vynikajících navigačních schopnostech mořských želv karet pravých z Indického oceánu, představíme vám řeřichy, které dokázaly vyrůst v měsíčním prachu a také se dozvíte o fotografickém portrétu černé díry, ukryté ve středu naší Galaxie.

Od rýže a čiroku po slunečnici

Bývalý dvůr Švamberk u Ševětína šel v roce 2019 k zemi kvůli plánované výstavbě skladovacích a výrobních hal|foto:Petr Lundák, MAFRA / Profimedia

Mezi jihočeským Ševětínem a Veselím nad Lužnicí stával ještě před pár lety barokní hospodářský dvůr Švamberk. Bohužel, nebyl památkově chráněný, chátral a v letech 2015 a 2019 byl ve dvou etapách zbořen. Během demolice budov se odborníkům naštěstí podařilo alespoň z části zdokumentovat zajímavé stavební a konstrukční prvky a také odebrat vzorky pro následné analýzy. Ty, které byly odebrané z trámů a prken, zkoumali dendrochronologové. Získali tak cenné informace, které umožnily datovat řadu přestaveb, jimiž dvůr Švamberk kdysi prošel.

Klasy kukuřice nalezené v klenebních zásypech|foto:Libor Vobejda

Archeobotanikům se dostaly do rukou vzorky sedimentů, které se nacházely především v klenebních zásypech budov. Jejich analýza umožnila rekonstruovat nejen podobu barokní krajiny v okolí dvora, ale přinesla i svědectví o jeho zemědělské produkci. Neobešlo se to bez překvapení. Jak se ukázalo, majitelé panství ze šlechtického rodu Schwarzenbergů na svých polích experimentovali s exotickými plodinami, které byste v té době u nás nečekali. Jak uslyšíte, byla mezi nimi dokonce i rýže, čirok nebo slunečnice.

Modřínová vodovodní trubka ze dvora Švamberk datovaná do roku 1620|foto:Libor Vobejda

Z minulých Planetárií už víte, že vám v průběhu května a června nabízíme rozhovory s některými účastníky velké mezinárodní archeobotanické konference, která proběhne v červnu v Českých Budějovicích. Archeobotanika umožňuje vědcům prostřednictvím výzkumu rostlinných makrozbytků, semen, zbytků plodů nebo rostlinných těl, nahlížet do minulosti krajiny, ovlivňování a využívání přírody člověkem, ale také do historie zemědělství. Jak staré informace se podařilo získat na Švamberku? S datací pomohla dendrochronologická analýza trámů a dalších dřevěných prvků zbořené stavby, říká archeolog Libor Vobejda z Filozofické fakulty Jihočeské univerzity v Českých Budějovicích.

Rýžové plevy z klenebních zásypů dvora Švamberk|foto:Libor Vobejda

Rostlinný materiál, o který se zajímali archeobotanici, se na Švamberku nacházel pod různými trámy nebo za nimi; v bohaté míře pak především ve zmíněných klenebních zásypech – tedy jako dobová izolace prostoru nad konstrukcí klenby. Analýze vzorků se věnovala environmentální archeoložka Tereza Šálková. I ona je z Jihočeské univerzity. Výzkum proběhl ve spolupráci s Jihočeským muzeem v Českých Budějovicích a jeho archeoložkou Zuzanou Thomovou.

Z karantény do vesmíru

Skleníky a další budovy projektu Biosféra 2 v arizonské poušti. Snímek byl pořízen někdy kolem roku 1992|foto:Joseph Sohm, Shutterstock

Během pandemie Covidu-19 se miliony lidí ocitly v nedobrovolné izolaci, ať už v podobě home office, karantén nebo přímých zákazů vycházení. Jaký to všechno mělo dopad na fyzické a duševní zdraví lidí vědci teprve zkoumají. Svými zkušenostmi a výsledky mnohaletého výzkumu k tomu může přispět i kosmonautika. Od šedesátých let minulého století probíhají v laboratořích celého světa experimenty, v jejichž rámci jsou izolovány malé skupiny lidí v uzavřeném prostředí, kde se simulují dlouhodobé kosmické mise.

Ruský kosmonaut Valerij Poljakov vyhlíží z okénka vesmírné stanice Mir. Na oběžné dráze strávil bez přestávky rekordních 437 dní|foto:Flickr, NASA, CC0 1.0, ©

Vliv izolace na člověka se sleduje také v rámci skutečných kosmických misí, v současné době třeba na Mezinárodní vesmírné stanici. Jsou výsledky těchto experimentů přínosné víc pro kosmonauty nebo se uplatní i tady dole, na zemi? Jak vypadají experimenty, zaměřené primárně na oblast kosmonautiky – a jak se jejich výsledky dají využít v běžném životě? Na to nám odpověděl Pavel Boháček, publicista a popularizátor vědy, který se specializuje především na otázky zdravotnictví a medicíny v extrémních podmínkách. Které z historických nebo i současných experimentů s dlouhodobě izolovanými skupinami lidí patří k nejzajímavějším?