Etruština, nejtvrdší oříšek pro etruskology

26. listopad 2011

Původ Etrusků, obývajících v posledním tisíciletí před Kristem střední a severní Itálii, stále není jasný. Záhadou zůstává i jejich jazyk.

Etruská abeceda vznikla z řecké, takže je pro nás čitelná, ale smysl přečtených slov nám vesměs uniká. Většina nápisů v etruštině je navíc jen krátká. Pocházejí z hrobek a málokdy zaznamenávají víc, než jméno a věk zemřelého.
Jazykem Etrusků se učenci zabývají od 18. století. Až roku 1892 se jim však do ruky dostal první delší etruský text – na kusu plátěného svitku, použitého ve 2. nebo 1. století př. Kr. jako obal egyptské mumie. Říká se mu Záhřebská kniha (nachází se v tamním muzeu) a předpokládá se, že obsahuje náboženský text. O jiné „hovornější“ památce, kamenné stéle z Perugii, se zase badatelé domnívají, že jde o právní dokument. Přeložit tyto texty slovo od slova však etruskologové nemohou. Znají význam jen asi stovky etruských slov, navíc si u části z nich nejsou stoprocentně jisti.
Příkladem za všechny mohou být číslovky. Etruské výrazy pro čísla od jedničky po šestku známe – díky nálezu hracích kostek, které měly na bocích namísto číslic etruská slova. O historii bádání nad tím, které z těchto slov představuje kterou číslovku, by se však dala napsat tlustá kniha – thu, zal, ci, ša, mach a huth.

Etruskologům by velmi pomohl nález nějakého delšího dvojjazyčného dokumentu, bilingvy. Jedna se skutečně našla, v roce 1964 ve starověkých Pyrgách – zlaté plíšky s etruským a punským nápisem asi z 5. století př. Kr. Punové se nazývali obyvatelé severoafrického Kartága a byli to vlastně Féničané, jejichž nápisy jsou pro nás srozumitelné. Bohužel, jak se později ukázalo, v případě zlatých plíšků nejde o pravou bilingvu – nápisy se totiž od sebe do jisté míry liší. Badatelé díky nim zbohatli jen asi o deset nově rozšifrovaných etruských slov. Ještě méně toho vědí o etruské gramatice. Za to, že jsou naše znalosti tak mizivé, mohou Římané a do jisté míry i sami Etruskové.
Etruštinou se přestalo mluvit na počátku letopočtu, kdy se z Etrusků dobrovolně stali římští občané a jejich identita se rozpustila v moři latiny. Snad jen haruspikové, etruští věštci, udržovali znalost etruštiny jako kultovního jazyka. Ve 4. století našeho letopočtu císař Konstantin jejich činnost zakázal a nejpozději do 7. století učení haruspiků zcela vymizelo. A s ním zřejmě i poslední zbytky etruštiny.
Význam několika slov se dochoval v dílech římských autorů. Protože se ale Římané na Etrusky dívali vždycky tak trochu svrchu, jejich svědectví mohou být dost zkreslená. Nejvýznamnější římská práce o Etruscích se ztratila – Dějiny Tyrhénů, sepsané v polovině 1. století po Kr. císařem Claudiem. Svitky byly zničeny, shořely nebo snad zpráchnivěly – pravděpodobně z pouhého nezájmu.
I to se v historii stává.

Tabulky ze starověkých Pyrg, popsané etruským a punským nápisem (asi 5. století př.n.l.)

Zdroj:
Frederik Velinský: Za tajemstvím starověkého písma. 21. století č. 9/2004, s. I-VIII.

Čtěte také:
Odkud přišli Etruskové
Nejstarší obraz porodu
V Itálii bylo objeveno posvátné město Etrusků
Tajemství původu Etrusků prozradily krávy

autor: frv
Spustit audio

Více z pořadu

E-shop Českého rozhlasu

Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!

Jan Rosák, moderátor

slovo_nad_zlato.jpg

Slovo nad zlato

Koupit

Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.