Docela zvláštní sekerka

Někdy si myslíme, že nás naše vlastní minulost už nemá čím překvapit. A pak z ničeho nic dojde k objevu, který všechno změní a nebo obrátí naruby. Případ prazvláštní liberecké sekerky by toho mohl být důkazem. Pokud by se potvrdila jedna celkem odvážná hypotéza.
Sekerka se našla začátkem prázdnin v korytě řeky Nisy, v samotném centru města pod Ještědem. Vypadá jako z doby kamenné a měla by tedy být z kamene. Záhy se však zjistilo, že reaguje na magnet. Než začneme tuhle záhadu rozmotávat, okolnosti nálezu prazvláštní sekerky (nebo špičáku, chcete-li) nám přiblíží archeolog Petr Brestovanský.

Jeden můj kamarád, se kterým se znám už patnáct let a se kterým jsem dělal kdysi jeskyňařinu a zkoumal historické podzemí, ji objevil při čištění koryta Nisy. Samozřejmě, všichni v okolí se mu smáli, že to tam vyhodili v minulém století z továrny. On ale má cit na podobné věci, tak mi tu sekerku nebo špičák donesl sem do Severočeského muzea; a my jsme se ji rozhodli podrobit některým analýzám, abychom zjistili o co se vlastně jedná.

Jak už bylo řečeno, sekerka reagovala na magnet. Následně prošla řadou expertiz i analýz, mimo jiné i v Řeži, v Jaderném ústavu. Takže už se ví, z čeho sekerka je.

Ty analýzy byly dvě. Jedna proběhla v Jaderném ústavu v Řeži u Prahy, u pana docenta Frány, a ještě jedna expertiza tomu předcházela - v Turnově, u pana docenta Kreta. V Turnově nám zjistili, že tato sekerka nebo špičák obsahuje takřka 99,4 % železa, že to tedy je téměř čisté železo. Z ostatních prvků stojí za zmínku ještě měď, té tam je 0,4 %. Ostatní kovové i nekovové prvky se v sekerce nacházejí v mizivém množství. Zajímavá je takřka naprostá absence uhlíku. (Přitom surové železo je v podstatě slitina železa s uhlíkem, kterého bývá i nad 2,5 % a dalšími prvky; i v ocelích bývá kolem 2 % uhlíku. Pozn. F.V.) V sekerce není obsažen téměř vůbec, respektive je ho tam pouze 0,05 %.

Bylo řečeno, že ten předmět nese znaky výrobku z mladší doby kamenné. Je skutečně možné, aby byla ta sekerka nějakých 6 000 let stará? A jaké jsou ty znaky, podle nichž lze soudit, že tak stará skutečně je?

První co mě k této domněnce vedlo, byl ten předmět jako takový. Jedná se samozřejmě zejména o typologická hlediska; znamená to, že sekerku nebo špičák mi to připomínalo tvarově. Shoda je i ve velikosti. Dále, a to je zvlášť důležité, je ta sekerka zřejmě vrtaná. Což je dobře vidět na průvrtu, který je kónický a zřejmě i oboustranný. To všechno jsou technické finesy, kterými se tyto pravěké nástroje vyznačují. Nejzajímavější je ale samozřejmě ten fakt, že je to sekerka z kovu. A my nemáme žádné doklady o tom, že by v pravěku před 6 000 lety probíhala nějaká, byť i experimentální tavba. Nejdříve mě napadlo, že by se mohlo jednat o nějakou přírodninu, která obsahuje železo; třeba hnědel nebo hematit čili krevel. Ale po změření hustoty, které jsme provedli u nás v muzeu nám bylo záhy jasné, že vzhledem k těm vysokým obsahům železa se o přírodninu jednat nemůže. Potom vznikla další hypotéza, která nám už byla trošinku bližší, že by se eventuelně mohlo jednat o meteoritické železo. Těch případů je ze světa několik známo. Podle mně je možné, že tento kus meteoritu pravěký člověk sebral a přizpůsobil svým potřebám, že z něj tedy vyrobil nástroj. Pro mě je to zatím ta nejpravděpodobnější verze.

Jak staré jsou nejstarší kovové výrobky?

Nejstarší kovové výrobky jsou staré zhruba 6 000 let. Byly to samozřejmě výrobky z měkčích kovů, jednalo se o různé slitiny, o čistou měď nebo o zlato a podobně. Železné předměty, které jsou pro nás zajímavé, se objevují před 4 000 lety. Ovšem nepředpokládám, že by v té době lidé dokázali utavit tak čisté železo, taveniny prostě ještě nemohly být zbaveny nečistot. Znamená to, že tak vysoký obsah železa, jaký je v našem špičáku se jeví velice nepravděpodobný.

Vraťme se ještě k té meteoritické teorii. Mohl být neolitický člověk skutečně schopen opracovat podobné železo tradičními metodami, které používal při výrobě kamenných sekerek?

Pokud jde o tvrdost materiálu, pro pravěkého člověka by nebyla překážkou. Našly se opracované kameny, které měly podle té známé stupnice tvrdost vyšší než 6 nebo 7. Železo má přitom tvrdost asi 6,5. Zhruba opracovat nástroj a pak ho nějakým způsobem vyhladit by určitě nebyl technický problém. Nám se zdají dost zajímavé i ty kamenné nástroje, a obecně ta skutečnost, že je pravěký člověk vůbec dokázal vyrobit. Že dovedl velice precizně vrtat, že je dokázal precizně vyhladit a tak dále. I u těch kamenů je to zkrátka zajímavé.

Co teď čeká sekerku dál, chystáte nějaké další analýzy?

Jedná se zatím jen o hypotézu a já rozhodně netvrdím, že jsme tady nejchytřejší na světě. Dnešní archerologie je týmová práce spousty lidí. Teď jsme například ve spojení s geology a dalšími odborníky, kteří k tomu mají co říci. Budeme zkoumat podrobné složení nejrůznějších meteoritů; samozřejmě jen tam, kde je to možné. Narážíme totiž bohužel na určité nedostatky, protože podobné rozbory se až donedávna příliš nedělaly. Nemáme tedy s čím srovnávat. Neexistuje žádná tabulka, z níž by bylo možné vyčíst třeba složení všech meteoritů, které dopadly u nás. Tímto směrem bude tedy pokračovat naše pátrání.

Už jste o sekerce diskutovali s kolegy archeology z jiných muzeí?

Ano, měl jsem tady několik návštěv. Byli to specialisté na pravěk a řekli mi jediné: že mi přejí hodně štěstí, protože oni sami ještě nikdy v životě nic podobného neviděli. Nicméně i jim ta věc tvarově připomíná pravěký nástroj. Různých teorií se od chvíle, kdy se sekerka našla vyrojilo více, ale my se zatím přikláníme pouze k té jedné, o níž jsem se zmínil. Ale možné je prakticky všechno.

Můžete uvést ty další teorie?

Našlo se mnoho chytrých hlav. Někteří říkají, že se jedná o železné tělísko, které se vládalo do starých žehliček našich babiček, pro udržení teploty. Další taková teorie byla, že se jedná o nějaké železo z pudlovacích pecí; tam by odpovídala čistota suroviny, takže by to bylo zase něco moderního. A ještě jedna teorie byla - že se jedná o nějaké středověké hornické želízko. O něčem podobném jsem ale nikdy neslyšel. Jsou to zkrátka samé zajímavosti.

Kde nakonec sekerka skončí?

Sekerka samozřejmě skončí v našich sbírkách. My provádíme poměrně podrobnou evidenci, takže bude nejenom obrazově zdokumentována, ale vyjde o ní i článek v chystaném druhém čísle našeho archeologického sborníku. Bude tedy prezentována v odborném tisku. V tisku "neodborném" už prezentována byla. Jako zajímavost ji také chceme představit na výstavě, která začne 19. září. Zatím má pracovní název Liberec od A po železo a my víme, že se v jejím rámci pokusíme předvést všechny technické památky Liberce, které se tu našly, až do současné doby.

Vraťme se ještě k neolitickým nálezům v Liberci a jeho okolí. Jak časté jsou tu takhle staré nálezy? Asi se jich tu zatím mnoho nenašlo...

Liberec jako takový je mladý, první zmínka o něm je z roku 1352. Jednalo se o poměrně malou ves, kde stálo pět nebo sedm baráčků a dřevěný kostel. Pochopitelně - nálezy z pravěku jsou tu velice vzácné. Ale na katastru velkého Liberce, třeba ve Vratislavicích, tam už se neolitická sekerka našla. V Pilínkově se zase našla sekerka se středovými laloky ze střední doby bronzové. Možnost výskytu neolitických nástrojů tady zkrátka je, i když se samozřejmě nejednalo o nějaké trvalé osídlení. Většinou se to zřejmě dálo tak, že si pravěký lovec tu sekerku bral někam na lov a třeba přišel o život. Když tu zvěř ulovil, odtáhl si ji někam do úrodnějších končin, jako bylo Pojizeří. Při soupisu neolitických sekerek, který jsem zpracovával do minulého archeologického sborníku se ukázalo, že na území libereckého a jabloneckého okresu máme asi kolem pětatřiceti nálezů. Takže ta možnost tady je.

Takže by to zase až tak velká vzácnost nebyla.

Nebyla. Nejpodivnější na té sekerce je opravdu to, že je z kovu. Což zkrátka u těch neolitických nástrojů není; neznám takový případ. Ani u nás, ani ve střední Evropě nic podobného opravdu publikováno nebylo. Možná to byla náhoda, možná ten pravěký lovec skutečně mohl ten kus kovu najít a opracovat, ale jak říkám - je to zatím jen hypotéza, ke které se přikláním. Ale jsem jen jeden z mnoha. Každý v tom týmu si může myslet úplně něco jiného.

Kauzu docela zvláštní železné sekerky budeme samozřejmě v Planetáriu sledovat dál - nejen s archeologem Petrem Brestovanským z libereckého Severočeského muzea. Pokusíme se vám zprostředkovat i názor odborníků na meteority. Jejich slovo bude totiž zásadní.
Co si o liberecké sekerce myslíte vy? Napište nám.

Frederik Velinský
Fotografii z archivu Severočeského muzea v Liberci poskytl Petr Brestovanský.

DODATEK:
Podrobné složení materiálu sekerky či špičáku z koryta řeky Nisy:
Fe (železo) 99,357 %, Cu (měď) 0,440 %, Ni (nikl) 0,067 %, P (fosfor) 0,043 %, As (arzen) 0,042 %, Sn 2 (cín) 0,037 %, Ti (titan) 0,023 %, Nb 2 (niob) 0,017 %, C (uhlík) 0,015 %, Mo (molybden) 0,005 %, S (síra) 0,004 %, ve stopovém množství pak ještě Si (křemík), Mn (mangan), Cr (chrom), Al (hliník), V (vanad) a W (wolfram).