Další pověst z Litoměřicka: Touchořinský poklad si prý odnesl ďábel

Jenže byl prokletý. Proto se ho nikdo nepokoušel najít. Až jednou. Žili v Touchořinách tři rodiny, kterým se vedlo velmi špatně.

Muži se sešli na návsi a dohadovali se. „Půjdeme si pro ten poklad,“ řekl jeden z nich. „Má být na Obecním vršku.“ Věděli, že poklad měl být prokletý, ale usnesli se, že hůř už jim a jejich rodinám být nemůže.

Protože se povídalo, že poklad se dá vyzvednout pouze o půlnoci, muži si krátce před tím vzali motyky a zamířili na Obecní vršek. Nevěděli, kde kopat, tak prostě vybrali jedno místo a začali.

A ejhle. Skutečně narazili na něco tvrdého. Kopali dál a objevila se truhla.

„Máme poklad, vyndáme truhlu z jámy a otevřeme ji,“ dohodli se celí nadšení z nálezu.

Jenže truhla jako by byla v zemi přilepená. Ať se snažili, jak chtěli, nemohli s ní hnout. Z mužů tekl pot, jak se namáhali, a čím dál víc se jich zmocňovalo zoufalství, že jsou tak blizoučko k pokladu a nic z toho možná ani nebude.

„Ať to čert vezme,“ vykřikl vztekle jeden z nich a udeřil do víka motykou. To odskočilo a z truhly vyšlehl mohutný plamen. Jak odbila jedna hodina v noci, zhasnul.

Když se muži nevraceli domů, vydaly se ráno jejich ženy na Obecní vršek. Našly prázdnou díru a vedle tři zčernalá těla.