Další pověst z Litoměřicka: Touchořinský poklad si prý odnesl ďábel
Touchořiny jsou dnes součástí Lovečkovic na Litoměřicku. Dříve to byla samostatná ves. Dokonce tu stál kostel svatého Prokopa. A také se tam měl ukrývat poklad.
Jenže byl prokletý. Proto se ho nikdo nepokoušel najít. Až jednou. Žili v Touchořinách tři rodiny, kterým se vedlo velmi špatně.
Muži se sešli na návsi a dohadovali se. „Půjdeme si pro ten poklad,“ řekl jeden z nich. „Má být na Obecním vršku.“ Věděli, že poklad měl být prokletý, ale usnesli se, že hůř už jim a jejich rodinám být nemůže.
Protože se povídalo, že poklad se dá vyzvednout pouze o půlnoci, muži si krátce před tím vzali motyky a zamířili na Obecní vršek. Nevěděli, kde kopat, tak prostě vybrali jedno místo a začali.
A ejhle. Skutečně narazili na něco tvrdého. Kopali dál a objevila se truhla.
„Máme poklad, vyndáme truhlu z jámy a otevřeme ji,“ dohodli se celí nadšení z nálezu.
Jenže truhla jako by byla v zemi přilepená. Ať se snažili, jak chtěli, nemohli s ní hnout. Z mužů tekl pot, jak se namáhali, a čím dál víc se jich zmocňovalo zoufalství, že jsou tak blizoučko k pokladu a nic z toho možná ani nebude.
„Ať to čert vezme,“ vykřikl vztekle jeden z nich a udeřil do víka motykou. To odskočilo a z truhly vyšlehl mohutný plamen. Jak odbila jedna hodina v noci, zhasnul.
Když se muži nevraceli domů, vydaly se ráno jejich ženy na Obecní vršek. Našly prázdnou díru a vedle tři zčernalá těla.
Související
-
Pověst z Litoměřicka: Za posledního kata se prý ve městě téměř přestalo krást
Je to k neuvěření, ale tvrdí to pověst: za posledního litoměřického kata Ledviny se ve městě téměř přestalo krást. Jak to dokázal?
-
Pověst z Děčínska: Proč se nevyplácí hrát si na ducha
Kdo si hraje na ducha, může špatně skončit. Potvrzuje to pověst z Jiříkova. A nic nemění ani to, že v tom byla i láska.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.
Václav Žmolík, moderátor
Zmizelá osada
Dramatický příběh viny a trestu odehrávající se v hlubokých lesích nenávratně zmizelé staré Šumavy, několik let po ničivém polomu z roku 1870.