Pověst z Litoměřicka: Za posledního kata se prý ve městě téměř přestalo krást

Nešlo ani o to, že by se více oháněl katovským mečem – bylo v tom údajně jiné kouzlo. Kat měl zrcadlo, které dokázalo odhalit, kdo kradl a co. Stačilo se do něj podívat, vyslovit, co bylo ukradeno, a zrcadlo ukázalo tvář zloděje. Rychtářovi pacholci pak dotyčného snadno dopadli a kat měl o práci postaráno. Žádný div, že se tam téměř přestalo krást.

Ale žil v Litoměřicích také jeden muž, který si sem tam přilepšil nějakou malou zlodějnou a o katově zrcadlu se doslechl. Ovšem nechtěl těm povídačkám věřit. Rozhodl se tedy, že kata vyzkouší, aby věděl, jestli zrcadlo skutečně funguje a má se tedy i on sám kata opravdu bát. Schoval svých pár zlatých do chléva a šel ke katovi, že mu je někdo ukradl. A ať se podívá do zrcadla.

„Ukaž, kdo okradl tady toho chudáka,“ řekl kat zrcadlu. „To je divné, ono mlčí. To se mi ještě nestalo,“ divil se kat.

Muž už už chtěl odejít, protože plocha zrcadla byla docela čirá.  Pak se ale jako by zavlnila a najednou se v něm objevila jeho tvář.  „Že sis je sám někde schoval a místo si zapomněl?“ usoudil kat.

Muž nic neřekl a běžel domů. Během několika dnů se z města odstěhoval. Došlo mu, proč zrcadlo ukázalo jeho tvář – ne proto, že zlaťáky  schoval, ale protože je i on zlodějíček. Štěstí pro něj, že to nedošlo i katovi.

Určitě by se takové zrcadlo hodilo i dnes.