Pověst z Litoměřicka: Můra kdysi nebyla jen obyčejným nočním motýlem
V Želechovicích (dnes patří pod Čížkovice) žila kdysi děvečka, která v noci nemohla spát. Jakmile usnula, něco jí sedlo na hrudník a dusilo ji. Celá zpocená se vždy v noci probudila.
A pokaždé viděla, jak někam do stínů komůrky mizí černý kocour, který jí předtím seděl na hrudi. Občas, když se podívala pod postel, viděla, jak tam kocour sedí. Jen mu v tom příšeří svítily oči. Jakmile ale začala usínat, cítila, jak se k ní zvíře plíží.
„Je to jen kocour. Chce se v noci zahřát a leze ti do postele,“ říkali děvečce. „Vyžeň ho, zabedni okno i dveře a budeš mít klid,“ radili.
Udělala všechno, co slyšela, ale nic se nezměnilo. I když před spaním prohlédla komůrku, že je prázdná a zabednila okno i dveře, kocour i tak přišel a v noci ji dusil.
Děvečka nevěděla, co dál, až ji někdo poradil, aby zašla za kořenářkou do Medvědic (dnes část Třebenic), že ta ví víc než ostatní lidé.
„To je Můra,“ usoudila kořenářka. A děvečce vysvětlila, že to není noční motýl, ten prý po ní získal jen jméno, ale starý démon. Jeden z těch, kteří nezmizeli ani s příchodem křesťanství, jen někam zalezli. A občas se objeví a lidem prý pomáhají nebo i škodí. A Můra je tím démonem, který nosí zlé sny a umí se měnit v různá zvířata, třeba i v černé kočky.
„Tady ti ani modlení nepomůže,“ usoudila kořenářka, když jí děvečka tvrdila, že jako správný věřící před spaním nikdy nezapomněla odříkat otčenáš a to by jí přece mělo ochránit. „Poradím ti, co třikrát odříkáš, než půjdeš spát,“ řekla.
Tak se také stalo. Děvečka udělala, co jí kořenářka poradila, a spala jako hozená do vody. Kocour nepřišel.
Možná máte špatné spaní i vy. Třeba i u vás za to může Můra, démon starých Slovanů. Tak možná i vám se bude hodit rada kořenářky z Medvědic. A co podle pověsti poradila? Třikrá odříkat:
„Můro, můro, můro moří, nepřistupuj k mému loži, dokud nespočítáš písek v moři.“
To byl těžký úkol i pro Můru…
Související
-
Pověst ze Šluknovska: Proč se z podkroví zámku ozývalo mužské naříkání
Z podkroví šluknovského zámku se prý hlavně dříve ozývalo naříkání. To duch někdejšího zámeckého pána plakal nad tím, co způsobil své ženě.
-
Pověst ze severu: Víte, jak vypadá skřítek řeky Ohárky?
Řeky prý mají obvykle své duchy a skřítky. A to platí také o řece Ohře, které lidé žijící poblíž neřeknou jinak než Ohárka.
-
Pověst z Lounska: Proč se Touchovickým smáli všichni v okolí
Kdo by řekl, že na Lounsku je místo, kde rostla sůl? No, alespoň si to mysleli někteří ctihodní občané Touchovic.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!
Jan Rosák, moderátor
Slovo nad zlato
Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.
