Pověst z Lounska: Proč se Touchovickým smáli všichni v okolí
Kdo by řekl, že na Lounsku je místo, kde rostla sůl? No, alespoň si to mysleli někteří ctihodní občané Touchovic.
Sůl bývala velmi ceněná a nemohl si ji kdysi dovolit hned tak každý. Jak si ji lidé považovali, ostatně dokládá i známá pohádka o soli a královi, kterou vykouzlila lidská fantazie. A tak - jak praví pověst - Touchovičtí proto kdysi pojali úžasný nápad.
„Když roste obilí, co by nerostla i sůl?“ zasel nápad do hlavy ostatních jeden ze starousedlíků. Nakonec se usnesli, že to zkusí. Vybrali vyvýšené místo nedaleko obce, udělali řádky a zasypali je solí. Bylo to docela nákladné, sůl nebyla v minulosti nijak levná, takže se těšili, jak sůl vroste a oni zbohatnou nebo přinejmenším ušetří za její nákup.
A rostla. Pole se zazelenalo, rostlinky se měly k světu, sílily, až byly vysoké po pás, takže místním přišlo, že je třeba sklízet. O místu celou tu dobu nemluvili jinak, než jako o Slánském vršku. Dnes ho tak najdete i v mapách.
Nejprve se ale přece musí rostlinky ochutnat! K poli se tak vydal sám rychtář. Utrhl pár listů – trochu ho popálily na rukou. „To je tou solí,“ mínil. Listy chutnaly sice trochu slaně, ale také trpce a pěkně pálily na jazyku.
„No, třeba ty uprostřed vršku, kde vypadají nejsilnější, budou slanější a méně pálit,“ mínil rychtář. A protože sám nechtěl vzácné rostlinky pošlapat, vyzval konšely, aby ho tam donesli.
Jenže jak? Našli jen nosítka, na kterých se přenášel hnůj! Posadili tedy rychtáře na ně a nesli ho doprostřed pole.
Šel kolem pocestný, kterého zaujalo, co Touchovičtí na vyvýšeném vršku pole vyvádějí. Když mu vysvětlili, že zasadili sůl a ona takto vyrostla, jen teď musí přijít na to, jak ji z rostlinek dostat, rozesmál se.
„Vždyť jsou to samé kopřivy, ty jsou jediné, kterým sůl v zemi vyhovuje,“ dodal.
Sůl tedy Touchovičtí neměli, zato velkou ostudu.
Související
-
Další pověst z Litoměřicka: Touchořinský poklad si prý odnesl ďábel
Touchořiny jsou dnes součástí Lovečkovic na Litoměřicku. Dříve to byla samostatná ves. Dokonce tu stál kostel svatého Prokopa. A také se tam měl ukrývat poklad.
-
Pověst z Litoměřicka: Za posledního kata se prý ve městě téměř přestalo krást
Je to k neuvěření, ale tvrdí to pověst: za posledního litoměřického kata Ledviny se ve městě téměř přestalo krást. Jak to dokázal?
-
Pověst z Děčínska: Proč se nevyplácí hrát si na ducha
Kdo si hraje na ducha, může špatně skončit. Potvrzuje to pověst z Jiříkova. A nic nemění ani to, že v tom byla i láska.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.
Václav Žmolík, moderátor
3x Karel Klostermann
Komplet obsahuje dva šumavské romány Ze světa lesních samot, V ráji šumavském a povídkový soubor Mrtví se nevracejí z pera klasika české literatury Karla Klostermanna (1848 - 1923), který tomuto kraji zasvětil celé své dílo.
