Chodby a přízraky frýdlantského zámku

Frýdlant není jen zámek. Pokud se tam vydáte, určitě si nejdřív projděte samotné město. Uvidíte kostel Nalezení sv. Kříže z poloviny 16. století s nádhernou renesanční pohřební kaplí Redernů. Na různých místech města jsou vidět zbytky městských hradeb a stojí tam řada starých měšťanských domů. Na náměstí T. G. Masaryka najdete pseudorenesanční radnici, kde se nachází i městské muzeum. Asi jeden a půl kilometru od náměstí na Frýdlantském vrchu stojí rozhledna, ze které jsou vidět Jizerské hory a celý Frýdlant i se zámkem, kam se vydáme vzápětí, zpátky přes město. Vzdušnou čarou jsou to dva kilometry, pěšky o něco dále.

Frýdlantský zámek je vlastně komplex, který sestává ze středověkého hradu a renesančního zámku na čedičové skále nad říčkou Smědou. První písemná zmínka o něm je z roku 1278, ale určitě stál dříve. Jeho nejznámějším majitelem byl za třicetileté války Albrecht z Valdštejna. Na zámku jsou krásné expozice, ale také se o něm vypráví mnoho strašidelného. Zámecký vrch je prý dílem ďáblovým, navíc je provrtán spoustou tajných chodeb. Říká se, že zámecký pán Bedřich z Biberštejna prohrál s ďáblem v kostkách svoji duši. Ďábel na oplátku zoral kouzelnými vraníky skálu pod hradem. Když Bedřicha pohřbívali, rakev byla podezřele lehká. Podle jiné verze pověsti byl nešťastným hráčem jiný zámecký pán, Melchior z Redernu, jehož přízrak se prý teď zjevuje ve starých chodbách hradu, prochází se tam a nahlíží do pokojů. V mládí prý ovládal černou magii a dokázal ze zasetého obilí vypěstovat celé vojsko. Bál se prý jen své ženy Kateřiny z Redernu, která panství vládla po jeho smrti. Byla prý krutá a despotická. Zato teď po nocích v podobě černé vdovy obchází zámkem, vyhlíží z oken a sténá.
Vy budete na zámku ve dne, tak se nemáte čeho bát.

Logo|foto:Český rozhlas

Zdroje:
Město Frýdlant – oficiální stránky
Wikipedie – Frýdlant (zámek)
Martin Stejskal: Labyrintem míst klatých. Praha 2011, s. 237-8.