CESTA DO PRAVĚKU III. - Neolit

O českém neolitu budeme hovořit s Ivanem Pavlů z Archeologického ústavu Akademie věd České republiky, editorem příslušného dílu už zmíněného nového kompendia o českém pravěku.

Neolitem se u nás rozumí období zhruba od roku 5600 př.n.l. až skoro do konce 5. tisíciletí před Kristem. Trvá tedy přibližně jeden a půl tisíce let. Ve světě jsou dnes úplné počátky zemědělství kladeny do období nějakých 10 - 12 tisíc let před Kristem, kdy v poledové době nastalo optimální klima pro jeho rozvoj na Předním východě. Přechod od lovu a sběru k zemědělství se už dnes neoznačuje jako "neolitická revoluce". Nešlo totiž o náhlou změnu. Zemědělství se prosazovalo několik tisíc let a pokud se lidem přestalo vyplácet, nijak se nerozpakovali vrátit se zase k lovu. Jak to bylo na našem území? Kde se u nás vzali první zemědělci a jaký byl jejich vztah k mezolitické populaci lovců a sběračů? A co se s mezolitiky na přelomu mezolitu a neolitu stalo? Vyhynuli nebo se z nich stali zemědělci?

Ivan Pavlů: O těch pozdních mezoliticích a nejstarších neoliticích toho víme archeologicky nejméně. Mezolitické nálezy končí k roku 6000, možná 5800 př.n.l. Nejstarší neolitické nálezy jsou datovány o něco později a je tam jakási mezera archeologických nálezů. Proto je nutno přibírat výsledky jiných vědních oborů, nejen archeologie, a tím se dostáváme k určité problematice interpretací celé té situace. Doposud se považovalo za bezproblematické, že tady přestaly v té 1. polovině 6. tisíciletí př.n.l. být vhodné podmínky pro lov a sběr a že ti staří mezolitici buď vymřeli, nebo se odstěhovali, a že ti nejstarší zemědělci přišli do prázdného prostoru, který se naopak otevíral jako vhodné prostředí pro zemědělství. Tito zemědělci sem měli přijít odněkud z jihovýchodu, z Karpatské kotliny nebo z Balkánu jako potomci těch počátečních zemědělců z Předního východu, a založit tady nejstarší zemědělské archeologické kultury. Dnes se ovšem ukazuje, zejména na základě výsledků paleogenetiky a analýz DNA, že složení současné evropské populace nemá v tak velké míře genetické znaky předků z Předního východu jak se soudilo. Nejvýše asi 20 procent. Nutně tedy těch zbývajících 80 procent je toho původního obyvatelstva, toho genetického základu ve střední Evropě. A archeologie se s tím musí nějak vyrovnat. Ale musím přiznat, že archeologicky nemáme, čím bychom to vysvětlili, protože nejsou nálezy. Mezolit se studuje hlavně na základě štípaných pazourkových nebo křemencových nástrojů a ty se nedají nijak přesně samostatně datovat. Kdybychom vzali jenom ty pazourky, které i v těch zemědělských kulturách existují, tak bychom vůbec neviděli žádný velký rozdíl, žádná hranice by nebyla patrná. Z toho mezolitu, kterému dneska říkám spíš doba předneolitická, nemáme žádná sídliště nebo minimálně stavby, které by se daly srovnávat. Kromě výjimečných případů u nás nemáme ani žádné pohřby. Čili - velice obtížně se ty dvě epochy srovnávají. Na druhou stranu, někteří kolegové se přikláněli k názorům, které vyplývají z antických pramenů, kdy Římané se dívali na barbary ve střední nebo severní Evropě s velkým despektem a považovali je téměř za divochy, se kterými není možné se nijak domluvit. A podobným způsobem si ti kolegové představovali, že neolitici přichází s určitou pokročilou kulturou z Předního východu do jakési divočiny, kde se setkali s nějakými divochy, se kterými se ani nedovedli domluvit a kteří samozřejmě byli na nižší společenské a kulturní úrovni. A ti před nimi buď uprchli, nebo nějakým způsobem se třeba asimilovali a podobně. Dnešní analýzy z některých neolitických pohřebišť však ukazují úplně opačný obraz. Dokládají, že na těch pohřebištích jsou pohřbeni lidé, kteří pocházeli z různých míst a ještě se to liší podle toho, jestli to jsou ženy nebo muži. Ženy většinou přicházejí spíše z blízkého okolí, kdežto ti muži mají znaky příchozích z větší dálky. Čili, podle dnešní představy - pokud nějaká kolonizace z Předního východu existovala , nebo pokud došlo k určitému pohybu obyvatel, byť v minimálním měřítku, tak k nám spíše přicházeli muži, kteří si brali mezolitické ženy. To je jedna taková celkem zjednodušená představa. Patrně to bylo velice komplikované. Ti mezolitici, kteří tady ještě před rokem 5600 př.n.l. žili jako lovci, museli vědět o těch zemědělcích někde v Karpatské kotlině nebo na Balkáně. Dokonce se s nimi museli stýkat a jsou doklady, že jim třeba donášeli různé suroviny pro ty pazourkové nástroje. Kdo jiný? Znali zdroje a něco si odnášeli; někdy se soudí, že třeba nevěsty. To je možné. Nebo si odnášeli i znalosti zemědělství, ale protože ho do určité doby nepotřebovali, tak se z nich prostě zemědělci nestali hned, ale až po určité době. A to je zatím otázka... Proč se tedy po roce 5600 př.n.l. začali zabývat tím zemědělstvím? Já osobně si myslím, že právě v té době mezi rokem 6000 a řádově 5700-5600 př.n.l. je jakési archeologicky temné období, kdy už ti pozdní mezolitici se zemědělstvím v některých oblastech patrně začali zabývat, ale nezanechali archeologické stopy, které bychom v dnešní době dokázali najít.

Archeologie pravěkých Čech - 3. díl|foto: Archeologický ústav AVČR

S počátky zemědělství u nás je to tedy dost složité. Co se vůbec ví o jeho podobě? Jak kupříkladu vypadala pravěká pole a jaký byl z dnešního pohledu vliv zemědělství na společnost?

Jaké kultury u nás v období neolitu žily? Dříve se hovořilo o dvou, dnes o čtyřech. Zvlášť se vyčleňuje nejstarší kultura s lineární keramikou, v mnohém specifická. Na ní kolem roku 5300 př.Kr. navazuje období klasické lineární keramiky, které končí někdy mezi lety 5000 a 4900 náhlým zlomem, jehož příčiny zatím vědci nedovedou objasnit. V Čechách zřejmě došlo ke klimatickým a demografickým změnám, spojeným se ztížením podmínek pro pěstování obilí a chov zvířat. Lidé byli nejspíš nuceni hledat alternativní zdroje obživy, docházelo k jejich kooperaci, ale také bojům, po nichž se občas nacházejí stopy v podobě nahromadění lidských pozůstatků. Mění se také způsob pohřbívání - namísto kostrových hrobů se objevují pohřby žárové. Je to období nástupu kultury s vypíchanou keramikou. V posledním úseku neolitu, po roce 4500 př. Kr., dochází k ovlivnění vývoje z oblasti Moravy a Karpatské kotliny kulturou lengyelskou. Jednou z nejsledovanějších otázek středoevropského neolitu je otázka rondelů, velkých kruhových příkopových staveb s palisádami, které jsou typické pouze pro jistý úsek neolitu a o jejichž účelu a smyslu se vedou velké diskuse. V posledních desetiletích došlo v Čechách, stejně jako v dalších středoevropských zemích, k velkému nárůstu počtu známých rondelových lokalit. Čím je tento nárůst způsoben? A jaký je současný názor na stáří, fungování a účel neolitických rondelů?

Průřez příkopem pravěkého rondelu na Mírovém náměstí v Ústí nad Labem|foto: Frederik Velinský

A kromě této "rondelové archeologie" - došlo ve výzkumu a poznání českého neolitu v posledních desetiletích k nějakému dalšímu pokroku? Například co se týče počtu a kvality získávaných dat?

To se týká i řady dalších objevů z posledních desetiletí, které zatím nebyly odborně zpracovány. Ivan Pavlů z Archeologického ústavu Akademie věd České republiky se v této souvislosti zmínil například o objevech, které byly učiněny mezi Plzní a Stříbrem, v Praze a jejím okolí, v Pojizeří nebo na Turnovsku, kde se našla pravěká těžební pole, zdroj suroviny na výrobu kamenných nástrojů. O neolitu by se dalo hovořit mnohem déle; my však musíme postoupit v čase do další epochy. Příště nás čeká návštěva eneolitu, s archeologem Evženem Neustupným.

Vysíláno v Planetáriu č. 10/2009, 7. - 13. března 2009.
Přepis: NEWTON Media, a.s.
Kompletní rozhovor si poslechněte ZDE (19:30).