Bunga, bunga! Podivná návštěva na britské lodi Dreadnought

Britská bitevní loď HMS Dreadnought 1906
Podcasty, rozhovory, příběhy Další podcasty, rozhovory a příběhy Britská bitevní loď HMS Dreadnought 1906

Je období masopustu, a tak jsme ze všech únorových výročí s nulou na konci vybrali to nejbláznivější. Příběh se odehrál 7. února 1910 a do historie vešel pod názvem „Mystifikace na lodi Dreadnought“.

Hlavním aktérem byl Angličan Horace de Vere Cole, který se po propuštění z několikaleté služby v armádě zapsal na Trinity College v Cambridgi. Studiu ovšem mnoho nedal a raději vymýšlel všelijaké legrácky a nezbednosti. V roce 1905 se například vydával za strýce zanzibarského sultána, který přijel na oficiální návštěvu Cambridge. S oblibou také všelijak zesměšňoval a napaloval významné osobnosti; především členy parlamentu.

Parta falešných Habešanů

V roce 1910 zaměřil svou pozornost na královské námořnictvo. Jménem ministerstva zahraničí odeslal jeho velení telegram, že největší chloubu britské flotily, bezkonkurenčně nejmodernější bitevní loď své doby, plavidlo Dreadnought navštíví 7. února delegace princů z Habeše.

Falešná delegace habešské císařské rodiny, která v roce 1910 navštívila britskou bitevní loď Dreadnought. Zcela vlevo spisovatelka Virginia Woolfová, maskovaná vousy

Delegaci ve skutečnosti tvořila parta de Vere Coleových kamarádů, budoucích osobností britského veřejného života: advokát a inspektor ústavů pro choromyslné Guy Ridley, spisovatel Anthony Buxton, výtvarník Duncan Grant a psychoanalytik Adrian Stephen a jeho sestra Virginie, později provdaná Woolfová, světoznámá spisovatelka. Jejich kamarád, divadelní maskér, jim načernil tváře, nalepil vousy a vybavil je nádhernými orientálními kostýmy. Pak se „princové“ v doprovodu Horace de Vere Colea, který se vydával za Herberta Cholmondelyho z ministerstva zahraničí, vydali na nádraží, kde si vyžádali speciální vlak. Bez problémů ho dostali a odjeli do kotviště ve Weymouthu.

Na lodi Dreadnought je přivítali s patřičnými poctami. Drobný kaz představoval jen špatný výběr vlajky a hymny – námořníci místo habešské vyvěsili vlajku zanzibarskou a zahráli i zanzibarskou hymnu. Ovšem habešským princům to naprosto nevadilo. Mezi sebou se bavili směsí latiny a řečtiny, což zase vůbec nezarazilo námořníky.

Skandál a telegram s gratulací

Spisovatelka Virginia Woolfová na portrétu z roku 1902

Habešané také na lodi rozdali pár falešných vyznamenání a když se jim něco líbilo, pochvalně bručeli: „Bunga, bunga“. Pochybnosti nevzbudili ani v důstojníkovi Williem Fisherovi, členovi štábu velitele lodi, který byl bratrancem dvou falešných Habešanů – Adriana Stephena a jeho sestry Virginie. Návštěva tedy proběhla v klidu a k oboustranné spokojenosti. Druhý den o ní a jejím zákulisí Horace de Vere Cole podrobně informoval noviny Daily Mirror...

Byl z toho obrovský skandál, dokonce se uvažovalo o žalobě na vtipálky. Jenže pak se ukázalo, že žádný zákon neporušili. Jediným trestem tak pro ně byl symbolický žertovný výprask od námořních kadetů. Lidé se falešnou habešskou delegací ještě dlouho bavili, v anglických kabaretech se o ní zpívaly kuplety. V roce 1915, tedy v čase první světové války, loď Dreadnought jako jediná bitevní loď v historii potopila ponorku, německou U-29. Mezi četnými gratulacemi se objevil i telegram, ve kterém stálo: Bunga, bunga!