Bez plastů to nejde: jak jich však spolykat co nejméně? A genetická minulost obyvatel jižní Británie

V úvodním přehledu zajímavostí se zmíníme o meteorologické družici nové generace Meteosat-12, která po svém prosincovém startu začala posílat první snímky – častější a podrobnější než byli dosud meteorologové zvyklí, představíme vám nové druhy motýlů pojmenované po „temném pánu“ Mordoru Sauronovi, upozorníme na tři zřídka vídané ptačí hosty, kteří byli nedávno návštěvou na střední Moravě, zatímco na Moravě severní došlo k zajímavému objevu pravěkých rytin starých 15 tisíc let; na závěr vám pak ještě přiblížíme, co čeká pětici nových evropských kosmonautů, kteří zhruba před měsícem zahájili svůj ostrý výcvik.

Nepolykat, nedýchat? Bez plastů to nejde

PET lahve jsou nezanedbatelným zdrojem miniaturních částeček plastu|foto: Fotobanka Pxhere

Všichni máme v těle nějaké ty plasty. Aniž bychom chtěli, plastové mikro– a nanočástice polykáme, pijeme, dýcháme se vzduchem. Máme je v zažívacím traktu, v plicích, a dokonce i v krvi. Ty nejmenší kousky jsou schopné pronikat až do našich buněk. Co tam mohou natropit, to zatím tušíme jen mlhavě. Navíc záleží i na typu plastu. A těch už dnes existuje, jak jste před týdnem v našem pořadu slyšeli, skoro sedm tisíc. Mnohdy obsahují chemikálie, lidskému zdraví nepřívětivé. Třeba endokrinní disruptory, látky narušující hormonální rovnováhu. Ty mohou přispět ke vzniku nádorů i rozvoji obezity, působit poruchy plodnosti nebo třeba pozornosti – a tak všelijak podobně. Plastové mikro– i nanočástice někdy záměrně produkujeme, ale v nejvyšší míře vznikají samovolně. Jejich pohyb v ekosystému se už dávno vymkl naší kontrole.

Jaroslav Petr|foto:Khalil Baalbaki, Český rozhlas

Pro ilustraci: aniž bychom si toho byli vědomi, všichni s sebou nosíme oblak miniaturních plastových částeček, které se uvolňují otěrem z našeho – do značné míry syntetického – oblečení. Bez plastů by se naše civilizace zhroutila. Kolik se jich v podobě miniaturních částeček dostane do našeho těla můžeme do jisté míry ovlivnit. Hovoří profesor Jaroslav Petr, odborník na biotechnologie a popularizátor vědy z Výzkumného ústavu živočišné výroby v Praze-Uhříněvsi.

Plasty nejen jíme, ale samozřejmě (aniž bychom to chtěli) i pijeme. Je nějaký zásadní rozdíl v obsahu plastových mikročástic mezi vodou z PET lahve a z vodovodního kohoutku? Jak zamávala s produkcí plastových mikročástic covidová pandemie? A jak snížit obsah plastových částic, které se nám dostanou přímo do těla?

Z kontinentu na jih Británie: Svědectví genů

Velká Británie z oběžné dráhy|foto:NASA Visible Earth, CC0 1.0, ©

Už v době bronzové lidé intenzivně cestovali přes moře mezi kontinentální Evropou a jihem Británie. Vědci o tom našli nesmazatelné stopy v DNA téměř osmi set pravěkých lidí, kteří žili a zemřeli zhruba mezi lety 1300 a 800 před Kristem. Genetický impakt nově příchozích byl podle vědců skutečně zásadní a velkou měrou se otiskl do DNA pozdějších populací obyvatel Britských ostrovů. Vytvořit genetický obraz obyvatelstva jihu Británie před třemi tisíci lety pomáhali i naši badatelé – především analýzou kosterního materiálu z odpovídajících období naší vlastní historie. Genetické vztahy totiž neznají hranice; v čase ani prostoru.

DNA|foto:Shutterstock

Čeští vědci se účastnili celé řady mezinárodních výzkumných projektů, zabývajících se genetickou minulostí lidstva a tím, jak se v lidské DNA odrážejí nejrůznější milníky historie.
Jak vůbec k zapojení našich odborníků do některých archeogenetických projektů došlo – a s jakým výsledkem? Prozradí vám to archeolog Michal Ernée z Archeologického ústavu Akademie věd České republiky v Praze. On a jeho kolegové z ústavu na to pochopitelně nejsou sami... A jaký význam má studie, zabývající se DNA obyvatel jižní Británie doby bronzové a železné, publikovaná v časopise Nature, pro naše odborníky, kteří se na ní prostřednictvím svých dat podíleli?