Zvíkov: O Římanech na Otavě

Hrad Zvíkov proslul především svým raráškem, který prý o půlnoci svým strašením vyrušoval znavené návštěvníky hradu ve zdejší hostinské místnosti, a také Hlízovou věží, které se říkalo též Markomanka. Ta bývala považována za starší, než ve skutečnosti je a pozornost romantických návštěvníků hradu poutala především tajemnými značkami, jimiž je pokryté její zdivo. Věž je vysoká dvacet metrů, postavená z hrubě opracovaných žulových kvádrů a výrazně se odlišuje od zbylé zástavby hradu. Kvádry, z nichž je vystavěna jsou dávnými kameníky obrobené pouze při okrajích; středy jsou víceméně surové a povětšinou i mírně vypouklé. Odtud pochází název Hlízová věž. Čtrnáct spodních vrstev zdiva je z tmavších kamenů - a takřka každý z nich má na sobě nějakou tu značku. Podobají se neznámému písmu... Věž a značky zaujaly v prvních desetiletích 19. století zejména německé historiky. Ti tenkrát došli k závěru, že důkladná věž z hrubých kamenů nemůže být ničím jiným, než památkou na Římany a nebo (a to se německým historikům zvláště zalíbilo) - na staré Germány. Přesněji - na Markomany. Záhadná písmena se pro ně stala germánskými runami... Čeští historici se k tomu stavěli pochopitelně rezervovaně a někdy i zcela odmítavě. Třeba takový Palacký - ten označil podobné úvahy rovnou za fantazie polovzdělanců. Legenda o "římské věži" na hradě Zvíkově měla však tuhý kořínek; mezi její zastánce patřil třeba i Čech Jan Erazim Vocel - a to už bylo opravdu hluboko v druhé půli 19. století. Pravda je však jiná. Hlízová věž je nepochybně nejstarší dochovanou částí hradu. Jedná se však o tzv. donjon, masivní zčásti obytnou věž, která je posledním zbytkem královského dvorce, postaveného zde v první půli 13. století. Když byl postaven hrad, věž do něj byla začleněna.
A germánské runy?
Vůbec runami nejsou - jedná se o běžné kamenické značky, které najdete na většině starých budov, stavěných z kamene. Přesto se ještě i dnes najdou novodobí romantici, kteří ve značkách vidí opravdová písmena a konstruují o nich své smělé hypotézy. Jedna z nejzajímavějších teorií však byla vyslovena už v roce 1836 v Klemmově Rukověti germánské archeologie. Jak autor poznamenal, lidová pověst prý tehdy vykládala neznámá písmena jako účet za stavbu.
Přímo u věže se svého času našli svědkové ještě starší minulosti Zvíkova, než mohla být ta markomanská. Nádoby z pozdního laténu - tedy keltské. Neznamená to však, že by Hlízová věž měla mít něco společného s Kelty. Z tohoto, ale i z dalších nálezů z ostrožny nad soutokem Otavy a Vltavy, na které Zvíkov stojí pouze vyplývá, že tu někdy před změnou letopočtu stávalo keltské hradiště. Dnes už z něj zbývá jen kousek vnějšího opevnění.
Jako o mnoha jiných hradech i o Zvíkovu se vypráví, že z něj vede tajná chodba, sloužící k úniku z obleženého hradu. Končí prý v nedalekém raně gotickém kostelíku sv. Anny z druhé půle 13. století. V chodbě jsou podle pověsti ukryté poklady, střežené dvěma psy s ohnivýma očima; jsou prý důležité pro vlast, neboť mají sloužit jako hmotná základna pro blanické rytíře, až vyjedou z hory. Z toho jasně vyplývá, že k záchraně naší vlasti ani v budoucnu nepostačí pouhý entuziasmus a hrdinné vlastenství Blanických. I jejich snažení bude muset být podepřeno nějakou tou tvrdou měnou - v tomto případě zvíkovskou.

Frederik Velinský

LITERATURA

Sklenář, Karel: Slepé uličky archeologie. 2. přepracované vydání. Nakladatelství Mht, Hořovice 1995, s. 190-3.
Bauerová, Anna: Keltové v Čechách. Paseka, Praha - Litomyšl 1996, s. 184.
Stejskal, Martin: Labyrintem tajemna. Paseka, Praha 1991, s. 451-2.

Pravidelná rubrika Kratochvilná vyprávění o tajemných místech se vysílá v rámci každého čtvrtého Planetária v měsíci.
Další texty, uveřejněné v této pravidelné rubrice najdete V ARCHIVU.

Na titulní stránku.