Žrout pískovce a další přízraky Děčínského Sněžníku

Děčínský Sněžník je pískovcová stolová hora nad Děčínem, známá svou rozhlednou a také jeskyněmi s bohatým výskytem minerálu fluoritu, který se pod Sněžníkem ještě nedávno těžil. Vydáme se tam po červené značce z Děčína. Je to zhruba 9 kilometrů takřka neustálého stoupání – na Pastýřskou stěnu, pak po svazích Písečného kopce a nakonec na samotný Sněžník.
Posledním obydleným místem na trase je Nová Ves u Bynova, kde si prý místní kdysi vyprávěli pověst o ženě, která pod stěnami Sněžníku objevila jeskyni s pokladem. Odnesla z ní zástěru plnou zlata, ale zapomněla tam dítě a musela čekat celý rok, než se jeskyně znovu otevřela. Dítě ji vítalo živé a zdravé. Kdo se o něj staral pověst neříká. Kromě všudypřítomných trpaslíků to mohl být i duch italského prospektora zvaného Vlašský Daniel, kterého prý kdysi v jeskyních pod Sněžníkem zasypal písek. Dnes tam straší – bloudí jeskyněmi, volá a naříká. My ale půjdeme dál.

Než dojdeme na vrchol Děčínského Sněžníku, 600 metrů nad hladinu Labe, budeme přecházet okraj vrcholové plošiny u tzv. Koňské hlavy, která má nadmořskou výšku magických 666 metrů. Němečtí starousedlíci si vyprávěli, že ji z pískovce vytesal obr Sandsteinfresser, Žrout pískovce, poté co spolykal všechen kámen v okolí a chystal se najít nové vydatné zdroje. Kamenný kůň se pod ním ale splašil, vyhodil ho ze sedla a obr v letu vyvrhl všechno, co dříve snědl. Tak prý vznikla kamenná města Českosaského Švýcarska, viditelná nejen z okrajů vrcholové plošiny, ale pochopitelně i z rozhledny na Děčínském Sněžníku.
Ta patří k nejstarším v Čechách. Je vysoká 33 metrů a poskytuje daleký kruhový výhled. Dva kilometry od rozhledny, stále po červené, je zastávka autobusu. Můžete také sejít po zelené do Jílového, odkud je dobré spojení zpátky do Děčína.

Logo|foto:Český rozhlas

Zdroj: Martin Stejskal: Labyrintem míst klatých. Praha 2011, s. 788-9.