Zlatá ulička archeologická
Od května letošního roku je z důvodu rekonstrukce pro návštěvníky uzavřena jedna z největších atrakcí Pražského hradu – Zlatá ulička. O miniaturních domcích, které ji lemují, se v pověstech vypráví, že v nich žili alchymisté císaře Rudolfa II. Skutečnost je ale jiná. Obyvatelé Zlaté uličky zlatem příliš neoplývali, ani se ho za pomoci kouzelných lektvarů nebo tajemných transmutací nesnažili vyrobit. Byli velmi chudí, jak dokazují i nálezy z archeologického výzkumu, který ve Zlaté uličce probíhá.
Vedoucím výzkumu je Josef Matiášek z Archeologického ústavu Akademie věd České republiky. Přímo ve Zlaté uličce jsme si povídat nemohli, protože ve výkopech panuje příliš čilý ruch. A tak jsme vystoupali do obranné chodby nad domky.
„Jde o chodbu, která běží po vrcholu opevnění a spojuje Bílou věž s Daliborkou. Byla určena k obraně severního pole Pražského hradu. Tady vidíte válcovou střílnu, která byla otočná a kryla střelce před útočníkem. Je to obranný prvek, který byl používán v opevnění, které se začalo budovat za Vladislava Jagellonského a pravděpodobně, nebo téměř jistě, toto opevnění stavěl Benedikt Reid, který stavěl mimo jiné Vladislavský sál a nebo kostel sv. Barbory v Kutné Hoře.“
Na stěnách jsou tu vidět malůvky – ty jsou původní?
„Ano. Podařilo se zde zachovat části původních omítek. Lidé byli vždycky stejní, když se nudili, tak čmárali po zdech. Ta tématika, která se zde objevuje, je poplatná funkci té obranné chodby. Objevují se nám tady jezdecké scény, potom stojící zbrojnoši a podobné obrázky...“
V podstatě tedy autoportréty, nebo portréty kolegů ve stráži... Přímo pod námi jsou domky Zlaté uličky?
„Ano. Obranná chodba stojí na sekvenci oblouků, které byly postaveny za Rudolfa II., a do těchto oblouků povolil Rudolf II. nastěhovat se hradním střelcům, kteří sloužili jako obranná garda hradu.“
To byli ti, kteří chodili na stráž sem do té chodby... Všechno, co tu vidíme, pochází z doby, kdy se to stavělo?
„Všechno ne. Podlahy jsou vyměněné, pravděpodobně při rekonstrukci v polovině 20. století, to samé pravděpodobně strop. My jsme ovšem dělali sondu i pod podlahu a podlahové zásypy se tváří, že odpovídají tomu 17. století.“
Ty zásypy se budou také vybírat?
„Ne, byla to jen zjišťovací sonda malého rozsahu.“
Pokud bychom mohli říci něco o výzkumu dole ve Zlaté uličce, v těch domcích – přinesl něco převratného?
„Výzkum přímo v domcích potvrdil naše domněnky. Nejstarší terény sahají do 17. století, častější jsou potom podlahové horizonty z 19. století. Část terénu odstranila Janákova přestavba v 50. letech 20. století. Kdybych měl něco říci k historii Zlaté uličky, tak se vlastně jedná o plochu, která byla pravděpodobně za Vladislava Jagellonského předsunutá severně od hradu, protože původní středověký hrad končil v místě dnešního Purkrabství. Neznáme linii opevnění z doby Karla IV., který také opravoval a zřizoval nové opevňovací prvky, ale bohužel neexistuje žádná zpráva, jestli máme nějakou starší linii ještě pod tou vladislavskou. Potom v průběhu 16. století postihl Pražský hrad a vůbec celou Malou Stranu a Hradčany ničivý požár, bylo to roku 1541, kdy nám zaniká vršek toho opevnění, které mělo jenom dřevěné podsebití pravděpodobně. Za Rudolfa II. potom došlo k vystavění současné úrovně, jakou známe my, a terén narostl zhruba o tři metry od té vladislavské úrovně. Bohužel, do takovéto hloubky nejdeme, jsme limitováni požadavky stavby. V současném místě by to ani nešlo, protože několik centimetrů pod podlahou domků se většinou nalézá hradební zeď, takže bychom se ani níže nemohli dostat. Trochu odlišná situace je v ploše uličky mimo baráčky. Zde sledujeme výkopy pro kanalizaci a dostáváme se zhruba do dvoumetrových hloubek. A zase – nejstarší terény nám sahají někam do toho 17. století.“
Ve Zlaté uličce se tedy dělá mimo jiné nová kanalizace a s tím jsou pochopitelně spojené i výkopy, u kterých archeologové nesmí chybět. Přineslo jim to řadu zajímavých zjištění a nálezů. I o nich jsme si povídali s Josefem Matiáškem z Archeologického ústavu Akademie věd.
K povídání Josefa Matiáška můžeme doplnit, že v domcích se kromě starých podlah podařilo najít hlavně různé keramické a kostěné zlomky, drobné předměty jako jsou třeba knoflíky a podobně. Lidé, kteří ve Zlaté uličce žili, opravdu nepatřili k boháčům. Jejich domky, které stávaly na druhé, tedy jižní straně uličky, byly zbořeny v 19. století... Během výzkumu se také našla cihlová kanalizace z doby barokní. Nepříjemným překvapením pro archeology bylo, jak moc byla ulička a její archeologické terény poničeny ve druhé polovině 20. století. Veškeré tehdy kopané kanály a příkopy pro kabely byly vyhloubeny bez přítomnosti archeologů. Nikdo nepovažoval za nutné je ke kopání přizvat. Možná jsme tak přišli o některé zajímavé nálezy. To se už teď nestane. A je to určitě dobře.
Vysíláno v Planetáriu č. 36/2010, 4. - 10. září.
Přepis: Český rozhlas Sever.
Kompletní rozhovor si poslechněte ZDE (9:09).
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí
Karin Lednická, spisovatelka
Šikmý kostel 3
Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.
