Zkamenělý pravěk Maroka: trilobiti, další fosilie v poušti a pár zajímavostí z historie kalendáře

V úvodním přehledu zajímavostí se dozvíte o vlně veder, která letos postihla brazilskou Amazonii a zahubila desítky sladkovodních kytovců delfínovců amazonských, představíme nález více než dva tisíce let staré dětské boty ze solných dolů u rakouského Salcburku i objev ztracené hrobky úředníka Ptahšepsese v egyptské Sakkáře, který se podařil našim egyptologům; povíme si o experimentu, který dokázal, že gravitaci podléhá i antihmota a zmíníme se o objevu velkých koncentrací oxidu uhličitého na Jupiterově měsíci Europa.

Svět marockých trilobitů

Pohled na paleontologickou lokalitu Fezouata v Maroku|foto:Lukáš Laibl

Maroko, země v severozápadním cípu afrického kontinentu, má co nabídnout nejen turistům, ale také vědcům; mimo jiné paleontologům. Ti do Maroka jezdí za fosiliemi pravěkých živočichů, z nichž některé jsou staré skoro půl miliardy let. Jsou mezi nimi i trilobiti, pravěcí členovci známí i z jiných oblastí, dokonce z našeho území. 

Paleontolog Lukáš Laibl na terénním výzkumu v Maroku|foto:Jana Bruthansová

Marocké fosilie jsou unikátní kromě svého stáří i stupněm dochování. A tak se není co divit, že se za nimi vydávají i vědci z Čech... Paleontolog Lukáš Laibl je vědeckým pracovníkem Geologického ústavu Akademie věd České republiky a zároveň působí v Ústavu geologie a paleontologie Přírodovědecké fakulty Univerzity Karlovy v Praze. V Maroku byl hned několikrát. Vždy jako člen mezinárodního týmu, který mimochodem zkoumal i jednu dosud neprobádanou paleontologickou lokalitu. Jak se k tomu dostal a co nového se dozvěděl právě třeba o trilobitech? Jaké pozůstatky živočichů se v Maroku nacházejí? A jak se z nich mohly dochovat ty části, které se jinak ve fosilním záznamu vyskytují jen zřídka?

Zajímavosti z dějin kalendáře

Jak seřídit kalendář?|foto:Shutterstock

Podzimní rovnodennost máme za sebou, astronomické léto vystřídal astronomický podzim, proč si při té příležitosti neudělat výlet do historie kalendáře. Samotné slovo „kalendář“ pochází z latiny. Calendariem nazývali Římané knihu, do níž bývala zapisována jména věřitelů a dlužné částky. Byla to tedy jakási „dlužní kniha“. A co má společného s kalendářem, který známe dnes? Procenta z dluhů se totiž obvykle splácela o kalendách. A kalendae se nazýval první den nového měsíce – a to doslova, neboť Římané se původně řídili lunárním kalendářem.

Kalendáře však nebyly jen lunární. Těch historických je celá řada a vzájemně se liší… Na čem bývaly vystavěny a k čemu byly určeny? Na to jsme se před časem ptali Pavla Příhody z pražského Planetária.