Zadní Ptákovice: Posvátná alej

Tímto objevitelem byl August Česlav Ludikar, amatérský archeolog, který působil i jako konzervátor pro zachování památek a starožitností v Píseckém kraji a byl členem Archeologického sboru pražského Národního muzea. V druhé půli 60. let 19. století zaslal Ludikar do muzea několik dopisů s popisy zajímavých kamenných seskupení či jednotlivých kamenů ze Strakonicka, které se mu zdály být podezřelé. Tvrdil, že by mohlo jít o menhiry, kamenné kruhy a podobné památky z pravěku.
Vůbec první Ludikarova zpráva se týkala "posvátné aleje", tedy kamenných řad, na vrchu Lipovici poblíž osady Zadní Ptákovice. Píše v ní, že se na Lipovici nachází "porůznu velké kamení žulové", na severním svahu je prý mnoho kamenů "dlouhou řadou souběžně položeno". Prostor pokrytý kameny se táhne od úpatí ke hřebe?nu, přičemž se kameny směrem nahoru zvětšují. Na vrchu Lipovici se prý v té době nacházelo bezmála 200 velkých kamenů v téměř nep?řetržité řadě, některé z nich se překrývaly a pod nimi tak vznikaly prázdné prostory. Archeolog Národního muzea Jan Erazim Vocel ve svém díle Pravěk země české v roce 1868 přidává i vlastní domněnku: kamenné pilíře mohly prý být původně postaveny ve dvou řadách a tvořit jakousi kamennou alej, kudy vedla cesta "k místnostem posvátným". Poblíž "kamenných pilířů" nalezl také Ludikar několik bronzových předmětů, které zaslal Muzeu českému.
Sláva "posvátné aleje" z vrchu Lipovice netrvala dlouho. Její umělý původ odmítl už roku 1896 geolog Jan Nepomuk Woldřich s tím, že jde o "přirozenou řadu zvětralých balvanů žulových, s jakými se v prahoří velmi často setkáváme". Podobný názor měl roku 1915 i Emanuel Šimek, který zároveň připomíná existenci podobných žulových seskupení na Šumavě. S názorem, že na vrchu Lipovici se nalézá přirozeným způsobem vzniklé kamenné moře se ztotožnil i archeolog Bedřich Dubský. Pravěká "posvátná alej" byla zapomenuta až do časů současných záhadologů, kteří Lipovici prochodili křížem krážem, ale přes veškerou snahu nenašli nic. Vrch je sice pokryt zvětralými balvany, ale kamenné řady v nich může vidět jen opravdu velký fantasta.
A pokud při svém výletu narazíte na Lipovici na velký dvojitý kruh ze vztyčených kamenů, označených runovými písmeny, moc se neradujte. Kruh i nedaleký osamělý menhir, podpírající strom u cesty sbíhající k polím, jsou novodobého původu; stojí tu asi od poloviny 90. let minulého století. Ludikar i další slovutní badatelé by je jistě nepřehlédli.

Literatura:
Dubský, Bedřich: Pravěk jižních Čech. Blatná 1949
Šimek, Emanuel: "Megalithy v Čechách a otázka megalithických staveb vůbec," Památky archeologické XXVII, 1915, s. 1-24
Vocel, Jan Erazim: Pravěk země české. Praha 1868
Woldřich, Jan Nepomuk: "Předhistorické výzkumy v jihovýchodních Čechách z r. 1895," Památky archeologické XVII, 1896, s. 176.

Pravidelná rubrika Kratochvilná vyprávění o tajemných místech se vysílá v rámci každého druhého Planetária v měsíci.