Všudypřítomní měkkýši

Ukážeme si to na příkladu tak choulostivých tvorů, jako jsou měkkýši. Jsou všude kolem nás, aniž bychom to tušili. Hovořili jsme o tom s malakoložkou Lucií Juřičkovou z katedry zoologie Přírodovědecké fakulty Univerzity Karlovy v Praze.

Opravdu jich kolem nás žije tolik?

Lucie Juřičková: "Je to přesně tak. My se už delší dobu zabýváme výzkumem měkkýšů ve velkých městech, konkrétně jsme zkoumali faunu velké Prahy, Hradce Králové a Plzně, a zjistili jsme, že v centrech těchto měst se někdy překvapivě vyskytují druhově bohatá společenstva měkkýšů. Obecně můžeme říci, že u městské fauny měkkýšů velice záleží na tom, jak staré to stanoviště je, a to v podstatě skoro víc, než jak je vzdálené od centra. Takže kdybychom se šli třeba projít do nějaké příměstské aglomerace, kolem těch nově vznikajících logistických center a hypermarketů, tak bychom tam příliš mnoho druhů měkkýšů nepotkali - nebo jenom pár odolných. Zato když se půjdeme projít někam na Petřín kupříkladu, tak se zde můžeme setkat i s relativně citlivými lesními druhy, protože byť je to parkové stanoviště, tak se celkem nerušeně vyvíjí už několik staletí a na té fauně měkkýšů se to skutečně podepsalo."

Můžete pro zajímavost uvést nějaké druhy?

Lucie Juřičková: "Já se obávám, že bych teď musela vychrlit několik latinských názvů a že to asi běžným posluchačům příliš neřekne. Obecně můžeme říci, že na území velké Prahy se vyskytuje přes 140 druhů měkkýšů. Když si to porovnáte s celkovým počtem měkkýších druhů naší fauny, což je 240, tak je to obrovské číslo. Prahu můžeme plošně porovnat s průměrně velkou chráněnou krajinnou oblastí, protože má skoro 500 kilometrů čtverečních, ale co se týče počtu druhů, tak je mnohem bohatší, než většina těch chráněných krajinných oblastí. Je to samozřejmě částečně dáno jejím poměrně výjimečným postavením na hranici několika geologických celků a také přítomností Českého krasu na území velké Prahy, což je vápencová oblast, která je pro měkkýše extrémně vhodná, ale i tak je to číslo poměrně ohromující."

Jaký vliv na rozšíření měkkýšů má, jestli je to místo udržované nebo neudržované, případně jakým způsobem?

Lucie Juřičková: "Ano, to je skutečně velice zásadní záležitost. Pokud si představíme nějaký park s anglický trávníčkem a pravidelně vyhrabávaným listím, tak to není prostředí příliš vhodné pro měkkýše. Tady se vyskytuje obvykle jen několik málo odolných druhů. Zato když necháme v parku aspoň nějaký trochu zpustlejší kout, kde vyroste trs kopřiv, nebo kde přirozeně opadá listí ze stromů a vytvoří tam vlhké prostředí, tak se tam v tu chvíli objeví daleko větší počet druhů. Když to vezmeme zase zhruba na ten počet, tak v takových Riegrových sadech můžeme najít nějakých pět druhů plžů, ale když se půjdeme projít na Petřín, tak jich je tam třeba pětadvacet."

Znamená to, že měkkýšům dělá dobře takové prostředí, kterému se dnes ve městech trochu nadneseně říká "nová divočina"?

Lucie Juřičková: "Dalo by se tak také říci. Městské prostředí se v mnoha směrech přibližuje spíše lesu než těm otevřeným plochám, jako tomu bylo v minulosti. Ještě před nějakými padesáti lety byla Praha poměrně holá, kdekterý pangejt nebo břeh řeky byl intenzivně hospodářsky využíván, kosen nebo spásán. Dneska nám Praha zarůstá a tím se samozřejmě mění nejen společenstva měkkýšů, ale i dalších živočichů."

Krajinu mezi velkými městy protínají tepny liniových staveb, zejména silnic, dálnic a železničních náspů. Také jejich okolí je lidskou činností značně pozměněné. Žijí i tam měkkýši? A jak se jim tam daří?

dálnice|foto: ceskedalnice.cz

Lucie Juřičková: "Jestliže města jsou určitá centra, a můžeme nadneseně říci dokonce biocentra, pro charakteristická společenstva měkkýšů, tak okraje silnic nebo železnic bychom mohli nazvat biokoridory. Ono tohle slovo je takové moderní. Často se polemizuje o významu těchto liniových útvarů v krajině jako biokoridorů - no a my jsme se zajímali o to, jestli skutečně pro měkkýše by takovýhle útvar mohl biokoridorem být. To znamená, jestli se třeba vedle silnice mohou měkkýši šířit. Vzali jsme si jako příklad naše nejfrekventovanější dálnice a dívali jsme se na osídlení dálničních náspů měkkýši. Naše představa byla, že se zde budou vyskytovat monotónní společenstva několika málo běžných druhů, a že zde prostě najdeme stejná společenstva, ať pojedeme na Plzeň nebo třeba na Teplice. No, ale k našemu údivu tomu tak vůbec není, protože dálniční náspy jsou velice zajímavým stanovištěm pro řadu docela citlivých druhů. Tady se ukazuje nejdůležitějším a vlastně klíčovým faktorem jak moc je ten dálniční násep ponechán přirozenému vývoji, protože pokud se vyvíjí přirozeně, nalétají na něj přirozené dřeviny a vytvoří se zde přirozený vegetační kryt, tak se i z okolní krajiny stahují některé zajímavé a někdy i velice citlivé druhy měkkýšů nebo třeba rostlin, a skutečně vzniká v krajině poměrně cenné otevřené stanoviště. Zato když investujeme nemalé peníze a necháme ten násep osadit, tak bohužel v takovém prostředí nepřežijí žádné zajímavé rostliny ani živočichové."

Jakého typu vlastně je, to stanoviště u dálnice?

Lucie Juřičková: "No, je to otevřené stanoviště. Když si vezmete naší krajinu jako celek, jak už jsme se zmínili u těch měst, tak obecně zarůstá. Ještě před několika desítkami let bylo u nás velké množství různých otevřených ploch, jako jsou pastviny, kosené louky a podobně, ale o tato stanoviště se dneska nikdo nezajímá, takže obvykle zarůstají. Dálniční náspy a vůbec náspy silnic jsou jedny z mála biotopů, kde skutečně dochází k pravidelnému kosení a údržbě těchto stanovišť. Pokud mají přirozenou skladbu vegetace a jsou pravidelně koseny, tak se můžou stát docela zajímavými refugii, útočišti, řady poměrně citlivých druhů rostlin i živočichů."

Ale je to asi dost suché stanoviště...

Lucie Juřičková: "Ano, je to skutečně suché, v podstatě stepní stanoviště, ale zase s docela zajímavými extrémními výkyvy. Takže třeba v takových těch betonových žlabech pod náspem, kde příležitostně teče voda, se vyskytuje i jeden druh vodního šneka, u kterého bych vůbec nečekala, že se může kolem dálnic najít. Je to taková drobná plovatka, která snáší právě velké výkyvy a kterou bylo možné najít na území našeho státu i v drsném podnebí ledových dob."

A jak se vůbec může dostat na podobné místo?

Lucie Juřičková: "Pravděpodobně se sem dostala nivou nějakého potoka, který podtéká dálnici, no a extrémy toho stanoviště jí vyhovují. Nehledě na to, že tu nemá vůbec žádnou konkurenci."

Liší se nějak společenství, které se vyskytuje podél dálnic, od společenství, které se vyskytuje třeba u železničních náspů?

Lucie Juřičková: "Železničními náspy jsme se ještě detailně nezabývali, takže tady nemám úplně srovnání. Zatím máme spíše jednotlivé sběry, ale tady je zase velice zajímavá věc, že kolem železnic jsou často docela staré betonové mosty. Ať už je to čistý beton nebo nějaké zdivo pojené maltou, tak vzniká náhradní stanoviště, taková určitá skála, což je zase úplně ideální pro řadu měkkýšů, kteří jsou specializovaní na vápencové skály. Takže třeba v Pojizeří se na náspech vyskytují docela vzácné závornatky. To jsou takoví šplhaví drobní plžíci, kteří jsou nejhojnější na železničních viaduktech."

Měkkýši, o nichž si povídáme s malakoložkou Lucií Juřičkovou, jsou vesměs živočichové velice malí, někdy přímo nepatrní. Jejich hledání v přírodě si proto žádá zkušeného člověka s dobrým zrakem a patřičnými znalostmi. Jak se podobný výzkum provádí?

Dá se vyčíslit, kolik nejrůznějších měkkýšů se může vyskytovat třeba na jediném čtverečním metru půdy?

Ještě jednou připomeňme, že na území České republiky můžeme najít celkem 240 druhů měkkýšů - plžů a mlžů, ať už suchozemských nebo vodních. Žijí všude kolem nás... Jak nám prozradila malakoložka Lucie Juřičková z katedry zoologie Přírodovědecké fakulty Univerzity Karlovy v Praze, mnohdy i na místech, kde byste jejich přítomnost vůbec neočekávali. A jak vypadá obyčejný život takového obyčejného plže? Jak se rodí, čím se krmí a jak se rozmnožují? O tom si povíme zase někdy jindy.

Vysíláno v Planetáriu č. 32/2009, 8. - 14. srpna 2009 (repríza z dubna 2008).
Přepis: NEWTON Media, a.s. Redakčně upraveno.
Kompletní rozhovor si poslechněte ZDE (13:21).