V ústeckém muzeu se vydejte po stopách otce Vinnetoua Karla Maye

10. únor 2014
Česko – země neznámá

Jeho knihy okouzlují už několikátou generaci, i dnešní děti si hrají na Vinnetoua a Old Shatterhanda a určitě i nejeden z otců nebo dědečků uchovává někde vzadu v šuplíku pár figurek Indiánů nebo první vlastnoručně vyrobenou indiánskou čelenku - co na tom, že orlí péra tenkrát nahradila pírka slepičí. Okouzlení vyprávěním je o to pozoruhodnější, že Karel May psal o krajinách, které sám nikdy neviděl.

A i velmi erudovaní mayologové - například Jan Koten – připouštějí, že inspiraci pro některé romantické scenérie mohl May čerpat z pobytu v severních Čechách, na Ústecku - labský kaňon, Průčelská rokle, vodopády ve Vaňově či na Moravanském potoce - to bychom měli vidět třeba v Pokladu na Stříbrném jezeře.

Muzeum města Ústí nad Labem připravilo rozsáhlou výstavu o hrdinech "mayovek" i o jejich duchovním otci. Základem se staly exponáty z pražského Náprstkova muzea, ale přispěla i muzea další a zrodila se tak poutavá podívaná - krásné spojení reálných předmětů a literární fikce.

I životní příběh Karla Maye by vydal na dobrodružnou knihu

Život Karla Maye je sám o sobě skvělým námětem pro dobrodružný román. Pocházel z velmi chudé tkalcovské rodiny a špatné životní podmínky se podepsaly i na jeho zdraví - trpěl křivicí a poruchou zraku, kterou se lékařům podařilo odstranit až v jeho pěti letech. Osud mu ovšem nadělil velkou míru talentu, hrál na několik hudebních nástrojů, stal se učitelem. Ovšem za údajnou krádež hodinek byl uvězněn a nesměl tudíž vykonávat učitelské povolání.

Karel May jako Old Shatterhand

Od té doby se u něj začaly projevovat psychické problémy, dopouštěl se drobných krádeží - a první doložený kontakt se severočeským regionem byl vlastně jeho útěk z transportu vězňů. Dostal se ze Saska na českou stranu a pár dnů se skrýval v obci Valkeřice. Nakonec ho ale policie dopadla a May si čtyřletý trest musel odsedět.

Zlom v jeho životě přišel až v 33 letech - začal psát a postupně díky tomu získal velké uznání. Byl natolik známý, že ho přízeň veřejnosti začala obtěžovat, a tak se na čas uchýlil zase na Ústecko, do penzionu Srdíčko v obci Brná, kde během neuvěřitelně krátké doby stihl napsat román Vánoce.

Na výstavě jsou k vidění pušky Old Shatterhanda i Vinnetouův kostým

Ovšem nejznámějšími se staly příběhy náčelníka Apačů Vinnetoua a jeho pokrevního bratra, německého zelenáče - greenhorna, který si na Divokém Západě vydobyl jméno Old Shatterhand. Ústecká výstava ale mapuje i příběhy z Orientu, kde je hlavním hrdinou vlastně stejná postava – tady ovšem vystupuje pod jménem Kara ben Nemsí. Knihy Karla Maye se dočkaly i filmové podoby, poprvé už ve 20. letech 20. století a jako exteriéry posloužila krajina Saského Švýcarska.

Autentický oděv

Na ústeckou výstavu si udělejte dost času, protože vedle slavných pušek medvědobijky a henryovky, které z pozůstalosti Karla Maye zapůjčilo jeho muzeum v Radebeulu, je tu spousta dalších zajímavostí - například kolekce zbraní z Orientu, do posledního korálku přesná replika Vinnetouova oděvu, stará a sběratelsky velmi ceněná vydání Mayových knih, originální indiánské oděvy, mokasíny, ozdoby, ba i medvěd, který hned připomene slavný náhrdelník z medvědích drápů. V jednom zákoutí běží smyčka ze starých filmů, o kousek dál si můžete zalistovat knihami a třeba se na chvilku i začíst do těch nesmrtelných příběhů.

A kdybyste se chtěli přenést do reality indiánského světa tak před 150 lety, pak plynule pokračujte na druhou výstavu v ústeckém muzeu - Indiáni severní Ameriky, kde uvidíte spoustu dalších zajímavých předmětů, indiánské rodiny, bojovníky, ale také třeba kavaleristy - ty dokonce s dělem a koněm v životní velikosti. Tato výstava potrvá do konce května a výstava Po stopě Karla Maye na vás čeká do 8. června.


Zvětšit mapu

Spustit audio

Více z pořadu

E-shop Českého rozhlasu

Lidský faktor jsem znal jako knížku, ale teprve s rozhlasovým zpracováním jsem ho dokonale pochopil...

Robert Tamchyna, redaktor a moderátor Českého rozhlasu Dvojka

Lidský faktor

Lidský faktor

Koupit

Točili jsme zajímavý příběh. Osoby, které jsme hráli, se ocitaly ve vypjatých životních situacích, vzrušující práce pro herce a režiséra. Během dalšího měsíce jsme Jiří a já odehrané repliky svých rolí žili. Fantasmagorické situace posledního dílu příběhu se staly naší konkrétní každodenností. V srpnu Jiří Adamíra zemřel. Lidský faktor byla naše poslední společná práce.“ Hana Maciuchová