Tekutý dalekohled
Dohlédnout dál a kvalitněji - tak by se jednou větou daly shrnout snahy astronomů, pokud se týká stavby nových dalekohledů. Fantazii se přitom meze nekladou.
Už jsme se několikrát v naší rubrice zmiňovali o tom, že klasická optika má na Zemi své meze, především v podobě nežádoucího vlivu atmosféry. V době kosmických letů je samozřejmě řešením doprava techniky mimo atmosféru, tedy buď na oběžnou dráhu kolem Země, nebo rovnou na nejbližší těleso, tedy na Měsíc. A právě tak uvažují tvůrci záměru stavby obřího dalekohledu, který má být několiksetkrát výkonnější než Hubbleův kosmický teleskop. Zrcadlo by mělo mít neuvěřitelný průměr až 100 metrů, nebude však z klasického materiálu, jeho odraznou plochu bude tvořit tekutina v rotující míse.
Podobné úvahy nejsou ničím novým, už italský hvězdář Ernesto Capocci v roce 1850 navrhoval použít rotující mísu se rtutí jako astronomické zrcadlo. Dnes existuje několik takových dalekohledů, např. šestimetrový Large Zenith Telescope, třetí největší v Severní Americe. Přitom obří měsíční dalekohled by podle Rogera Angela, který pro americkou NASA dokončuje jeho studii, měl být desetkrát až dvacetkrát levnější než dalekohled se stejně velkým objektivem z leštěného skla. Další výhoda je nasnadě: tekuté zrcadlo nevyžaduje žádné masívní mnohatunové konstrukce. Doprava materiálu a konstrukčních prvků by tedy neměla být velkým problémem. Věc má ovšem celou řadu háčků. Např. nízká teplota na Měsíci neumožní použít jako tekutinu rtuť, která tuhne už při 38 stupních pod nulou. Bude třeba vybrat vhodnou látku s nízkým bodem tuhnutím a navíc ji bude nutné opatřit tenkou vrstvou, která zabrání jejímu odpařování. Dalším problémem se dlouho jevila také konstrukce mechanismu, který by bez vibrací otáčel zrcadlem. Řešením mohou být "ložiska", tvořená supravodivými magnetickými polštáři. Astronomové se musejí spokojit s tím, že s "tekutým dalekohledem" se dají pozorovat jen objekty nacházející se v zenitu, zjednodušeně řečeno - nemohou ho naklánět, aby kapalina neopustila zrcadlo. Naštěstí v případě výzkumu vzdálených objektů toto ohraničení není až tak důležité - v těchto vzdálenostech je vesmír prakticky všude každým směrem homogenní.
Otázkou zůstává, kde vzít peníze na financování projektu. Automaty zřejmě na Měsíci dalekohled nepostaví a tak se tam budou muset vydat lidé. Odborníci se shodují v tom, že dalekohled s tekutým zrcadlem nelze realizovat na povrchu Měsíce dříve než v roce 2020. Vzhledem k harmonogramu návratu amerických astronautů na Měsíc je však tento termín až příliš optimistický.
Pravidelná rubrika Mýty, domněnky, objevy a omyly astronomie se vysílá v rámci každého třetího Planetária v měsíci.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Kdo jste vy? Klára, nebo učitel?
Tereza Kostková, moderátorka ČRo Dvojka


Jak Klára obrátila všechno vzhůru nohama
Knížka režiséra a herce Jakuba Nvoty v překladu Terezy Kostkové předkládá malým i velkým čtenářům dialogy malé Kláry a učitele o světě, který se dá vnímat docela jinak, než jak se píše v učebnicích.