Tajemství Krumlovského lesa

O tom, že se v době kamenné hojně vyráběly a používaly štípané kamenné nástroje, ví nepochybně každý. Kámen později vystřídaly kovy - nejprve bronz a poté železo. Přesto lze nalézt místa, kde se kamenné nástroje vyráběly dál. A ve velké míře. Dělo se tak například v oblasti, která leží na půli cesty mezi Brnem a Znojmem, u Moravského Krumlova; v nevelké vrchovině - Krumlovském lese. Dodnes tu všude leží stovky tisíc kamenných úštěpků i hotových nástrojů, které se tu sice vyráběly, ale my nevíme proč. Jejich výrobci je totiž vůbec nepoužívali. Proč tedy věnovali jejich výrobě tolik času a energie?
Výzkumem Krumlovského lesa se zabývá archeolog Martin Oliva z Moravského zemského muzea, v rámci speciálního výzkumného projektu. Na tomto projektu s ním mimo jiných badatelů úzce spolupracuje i Antonín Přichystal, který se už dlouhá léta zabývá využíváním geologických věd v archeologii.

Otázka původu, výroby a distribuce kamenné suroviny, to je jedno z nejaktuálnějších témat v současné archeologii. Co přináší zkoumání této problematiky vědcům a co zajímavého se o našich pravěkých předcích díky němu můžeme dozvědět?

Hlavními surovinami dneška jsou nafta, uhlí a různé typy rud. V době kamenné to byl kámen. Víme, že už tehdy existovala specializace některých lidských skupin na zpracování určitých typů kamene. Víme také, že se poměrně velká skupina lidí zabývala těžbou kamene a jeho distribucí. Z České republiky byly až dosud známé a dobře doložené pouze pravěké doly z Tušimic, kde se při stavbě tepelné elektrárny v 50. letech nalezly pozůstatky pravěké důlní činnosti, zaměřené na místní křemence. V poslední době se podařilo v České republice najít řadu dalších takových míst. Jednou z nejzajímavějších oblastí této pravěké těžby je území Krumlovského lesa, které leží na jih od Moravského Krumlova; je to svah Českého masivu směrem do Karpatské předhlubně, s krásným výhledem do krajiny. Geologicky jde o horniny Brněnského masivu, tedy v podstatě granity nebo granitoidy a na nich jsou zbytky třetihorních štěrků, které jako valouny obsahují právě rohovce. Tyto štěrky se nacházejí na granitech v jakýchsi kapsách; pravěcí lidé zjistili, že tyto kapsy obsahují vysoké procento rohovců a začali je těžit. Podle nálezů keramiky a dalších předmětů lze soudit, že těžba probíhala především v době bronzové a zřejmě i v době železné. V Krumlovském lese se našla také řada dalších zajímavých věcí. Například jakási kamenná sedátka z místních granitů, kolem nichž se nacházejí velké koncentrace štípaných artefaktů. Je to neuvěřitelné, ale zdá se, že se tu několik tisíc let vůbec nezměnil terén a my tu dnes díky tomu nacházíme původní pozůstatky činnosti lidí, kteří místní rohovec zpracovávali. Věděli jsme, že rohovec typu Krumlovský les se používal během mladší doby kamenné po celé jihozápadní Moravě, našli jsme ho na řadě sídlišť z té doby. Jak už jsem však řekl, v Krumlovském lese se těžilo hlavně později, v době bronzové a železné, což je obrovský paradox, který zatím nedokážeme spolehlivě vysvětlit. Je to velká neznámá. I když ze sídlišť nebo pohřebišť té doby samozřejmě známe občasné používání rohovce uvedeného typu, absolutně to nekoresponduje s tunami artefaktů, které se nalézají kolem pravěkých dolů v Krumlovském lese. Tam se navíc prakticky vůbec nejedná o hotové nástroje; zcela převládá rozpracovaná surovina nebo polotovary - úštěpy, čepele či jádra. Proto se také objevují nejrůznější představy o tom, že těžba v době bronzové měla určitý specifický nadstavbový účel, jako například dobývání suroviny "z matky Země". To je jedna možnost. Druhé vysvětlení berme zatím jako pracovní hypotézu. Mohlo se jednat např. o zaměstnávání lidí v době mimo zemědělskou sezónu, aby se tito lidé jaksi "nenudili". Čili jakási analogie pražské Hladové zdi.

Tady musíme trochu odbočit a vysvětlit, co to vlastně jsou ty rohovce, o které měli dávní návštěvníci Krumlovského lesa takový zájem. Někdy jde o nepravidelné, jindy zase o takřka kulovité útvary, složené z křemene nebo třeba opálu, které se vyskytují ve vápencích, případně i v jiných usazených horninách. Pokud k tomu dodám, že specifickým typem rohovce je například pazourek, budete mít asi jasno.

Jak už jsme si řekli, v Krumlovském lese probíhala v době bronzové a železné pro nás dost nepochopitelná "těžba pro těžbu" a nebo "výroba pro výrobu". Jinak se to asi nazvat nedá?

Přesně tak. Pravěká těžba je v Krumlovském lese dokumentovaná na mnoha stech čtverečních metrů desítkami až pět metrů hlubokých jam a stovkami tisíc, možná i milióny zčásti hotových artefaktů, které jejich výrobci nikam neodnášeli a nechávali je ležet na místě. Proč ta těžba probíhala? Jedno z možných vysvětlení skutečně je, že šlo o "těžbu pro těžbu".

Navíc, pokud vím, není ten materiál pro výrobu kamenných nástrojů právě nejvhodnější?

Ano. Rohovec typu Krumlovský les není tak kvalitní, jako některé variety rohovců nebo pazourků z Polska či Německa. V mladší době kamenné se z něj ale vyráběly prakticky všechny základní typy štípaných nástrojů, to znamená čepele, škrabadla, rydla a dokonce i vrtáčky.

Používaly se kamenné nástroje i v době bronzové a železné?

Ještě těsně před začátkem doby bronzové se používaly poměrně často. Na Moravě se například našla řada hrobů lidí tzv. kultury zvoncovitých pohárů. Tito lovci používali velmi precizně vypracované šipky, kterými osazovali šípy. Šipky jsou velmi často zhotoveny právě z rohovců typu Krumlovský les. V době bronzové a železné se štípané artefakty objevují ojediněle; na jejich výrobu se už většinou používají méně kvalitní materiály. Kámen jako surovina a kamenné nástroje vůbec už v té době nehrály žádnou významnější roli.

Na co se tedy mohly používat?

Zčásti jako křesadla, zčásti k nějakým speciálním účelům. Třeba při rituálech, kdy lidé nechtěli z nějakého nám dnes již neznámého důvodu použít nástroj kovový a nahradili ho kamenným.

V Krumlovském lese se těžilo až téměř na práh středověku...

Vypadá to tak, ale není to zase až tak velké překvapení. I v jiných významných centrech těžby této suroviny, například v Polsku kolem Krakova a nebo v Maďarsku kolem Balatonu, probíhala těžba silicitů, jak se těmto horninám odborně říká, často až do středověku. Tyto horniny se opět používaly především na výrobu křesadel. V Krumlovském lese se však prakticky v těch samých místech jako rohovce vyskytují i žilné horniny, bohaté na živec. Právě k těžbě těchto hornin docházelo ve středověku. Zatím se nám v kronikách nepodařilo zjistit, kdy přesně tato těžba probíhala, ale domníváme se, že to bylo nejspíš koncem středověku, a že se tyto žilné horniny bohaté na živec užívaly třeba při výrobě keramiky a nebo ke stavebním účelům. Jsou to totiž horniny podstatně kvalitnější a podstatně pevnější než okolní granity.

Jak už bylo řečeno, v Krumlovském lese probíhala těžba rohovce a dalších hornin po celá dlouhá staletí. Mohlo tu kdysi dávno být i jakési rituální centrum... Oblast dodnes působí dojmem zakonzervované pravěké krajiny, ve které se tu a tam nacházejí přirozené skalní výchozy a balvany, upravené lidskou rukou. Do jedné ze skalek je dokonce vyrytý kroužek. Neodrazilo se to všechno nějak ve zdejších lidových podáních? V bájích a nebo pověstech?

Nejenom, že jsou na některých zdejších balvanech vyrytá kolečka, našly se tu i skalky, které jsou nepochybně opracovány člověkem. Archeolog Martin Oliva z Moravského muzea, který v Krumlovském lese provádí výkopy se domnívá, že by mohlo jít o nějaké stavby, příbuzné menhirům. Je samozřejmě velice těžké to dokázat. Je sice zjevné, že ty kameny jsou opracované, ale je obtížné říci kdy. Jestli před sto lety a nebo před dvěma či třemi tisíci. U některých kamenů archeologové opatrně připouštějí, že by mohly zpodobňovat falus - vztyčený mužský úd. To byl symbol, který se v pravěku poměrně často různým způsobem zobrazoval. Pokud jde o pověsti, tak takovou, která by reflektovala minulá dění na vrcholové plošině Krumlovského lesa bohužel neznáme. Jen v některých pověstech jsou tamní horninové výchozy spojovány s činností čerta a vůbec s peklem. Přitom z Moravy známe skutečně případy, kdy se nám oprávněně může zdát, že se v nějaké pověsti mohou odrážet události staré možná až dva tisíce let. To je třeba případ jeskyně Býčí skály, o jejímž názvu se spekuluje, zda nemá původ právě v nějakých starých historiích. Z Býčí skály skutečně známe pověsti, které mluví o průvodech nebo mrtvolách. Tyto pověsti vznikly bezpečně ještě před nálezem Jindřicha Wankela. Čili - skutečně nelze vyloučit, že by se v pověstech mohly odrážet nějaké staré události, ale o Krumlovském lese bohužel podobné pověsti neznáme.

Možná, že nevíte, co vlastně našel známý badatel Moravského krasu Jindřich Wankel v jeskyni, které se odedávna říkalo Býčí skála... Popravdě řečeno, úplně přesně to neví nikdo. V roce 1872 se tam nejprve nalezla bronzová soška býčka. Tento zvláštní nález podnítil Wankelův zájem. Dal prokopat část jeskyně, které se říká Předsíň. Přitom se našla dvě žároviště a v nich a kolem nich stovky ba tisíce předmětů, od zuhelnatělých zbytků potravin až po předměty zlaté. A také desítky lidských koster. O nálezu se dodnes diskutuje. Víme, že se tu odehrálo cosi krvavého, a že to bylo v době halštatské, zhruba nějakých 400 až 700 let před naším letopočtem. Nejčastěji se uvádí, že tu byl s četnými oběťmi pohřben halštatský náčelník a nebo, že tu kdysi bývalo nějaké významné kultovní místo. Teorií je víc... Pokud si prastará a krvavá historie Býčí skály opravdu našla cestu až do lidových vyprávění, je to takřka neuvěřitelné, ale nikoliv nemožné. Vraťme se ale do Krumlovského lesa.

Předpokládám, že výzkumy pokračují?

Ano. Opět jsme společně s Martinem Olivou z Moravského zemského muzea získali od Grantové agentury České republiky grant na pokračování výzkumu. K velmi zajímavému nálezu došlo v Krumlovském lese například v roce 2002, kdy se v těžební šachtě, hluboké asi 5,5 metru nalezly lidské kostry z doby bronzové. Jsou to kostry ženské a zatím se zdá jako nejpravděpodobnější vysvětlení, že se jednalo o oběti, které tam byly záměrně vhozeny. Ale bohužel, nález zatím ještě není úplně zpracován.

Není pochyb, že průzkum Krumlovského lesa u Brna přinese v budoucnu i další zajímavé objevy.

Frederik Velinský

DODATEK
Literatura k tématu:
OLIVA, Martin - NERUDA, Petr - PŘICHYSTAL, Antonín: Paradoxy těžby a distribuce rohovce z Krumlovského lesa. Památky archeologické XC, Praha 1999, str. 229-318.