Stalinské procesy na hokejovém ledě

Podcasty, rozhovory, příběhy Další podcasty, rozhovory a příběhy Pamětní deska českým hokejistům, odsouzeným ve vykonstruovaném politickém procesu v roce 1950

13. března 1950 komunistická Státní bezpečnost zatkla několik členů československé hokejové reprezentace.

Na přelomu února a března roku 1950 se českoslovenští hokejisté připravovali na mistrovství světa, které mělo začít 13. března v Londýně. Čechoslováci patřili k jasným favoritům; na svém kontě měli zlatou medaili z mistrovství světa v letech 1947 a 1949, stříbrnou z olympiády v roce 1948, mnozí reprezentanti hráli za klub LTC Praha, který byl několikanásobným držitelem Spenglerova poháru a vítězem domácí soutěže. Všichni věřili, že tenhle tým se z Londýna bez medailí určitě nevrátí.

Mistři světa z roku 1949

Deset rozhněvaných mužů

11. března 1950 se hokejová reprezentace dostavila na ruzyňské letiště, aby se přepravila do Londýna na turnaj. Povzbudit před odletem je přišel také jejich bývalý spoluhráč, nejlepší evropský hokejový brankář té doby Bohumil „Boža“ Modrý, který v lednu 1950 hokej pověsil na hřebík. Na letišti se hokejisté ovšem dověděli, že britská ambasáda prý schválně neudělila víza dvěma československým sportovním novinářům, cesta by se měla tedy odložit. Jak se později ukázalo, nebyla to pravda. Úředníci ambasády se s vízy jen zpozdili, a to proto, že jeden z reportérů byl na poslední chvíli vyměněn. Hokejisté mají prý počkat do pondělí 13. března, pak se uvidí. A uvidělo se.

V pondělí se hráči dověděli, že nikam nepoletí. Uspokojivého vysvětlení se ale nedočkali. Část hráčů odjela domů, zbytek – deset naštvaných hokejistů, šlo svůj vztek a bezmoc zapít do hospody U Herclíků. Rozhořčení dosáhlo vrcholu v okamžiku, kdy hráči v rozhlase uslyšeli, že československá hokejová reprezentace se z vlastní vůle na protest proti neudělení víz novinářům rozhodla neúčastnit mistrovství světa. Rozzlobení hráči zavolali do rozhlasu, vynadali příslušnému redaktorovi a řekli, co si o tom všem myslí. Se svými názory na komunistický režim se bez rozpaků a pěkně nahlas podělili i s ostatními návštěvníky hospody. Když ji opouštěli, už na ně čekali estébáci. Později byl zatčen i zmíněný Boža Modrý.

Dům v pražské Pštrossově ulici číslo 194/28, v němž bývala restaurace U Herclíků, kde byli 13. března 1950 zatčení českoslovenští hokejisté

Hospodská hokejová „velezrada“

Hráči byli podrobeni velmi krutým výslechům v obávaném Domečku na Hradčanech. Záhy byli obviněni a na podzim odsouzeni za velezradu, protože prý chtěli emigrovat. Boža Modrý, přesto, že už hokej nehrál, a Augustin Bubník byli označeni za vůdce spiknutí a dostali 15 a 14 let, Stanislav Konopásek 12 let, Václav Roziňák a Vladimír Kobranov 10 let. Samé hokejové hvězdy. Ostatní hráči, včetně hostinského od Herclíků měli tresty o něco nižší. V roce 1955 byli hokejisté amnestováni, před tím si ale prošli řadou komunistických lágrů. A proč to všechno?

Byla doba vykonstruovaných procesů, kdy paranoidní režim viděl nepřítele úplně všude. Navíc právě na začátku března 1950 odešla do exilu krasobruslařka Ája Vrzáňová, a před ní i další sportovci, především hokejisté. Komunisté měli obavy, že by jejich řady mohli rozšířit i členové hokejové reprezentace. A tak reprezentaci raději zničili. Podle některých za tím stáli Sověti, kteří tehdy hráli hokej velice mizerně, a nesnesli, aby jejich vazalové byli lepší. Těžko říct...